Klasiky ze školní jídelny: Tradiční křenová omáčka, jemná i řízná zároveň

2. 1. 2021 10:01

Vaření Kateřina Horáková

Zdroj: Toprecepty.cz, Kaczik Zdroj: Toprecepty.cz, Kaczik
Stravování ve školní jídelně je pro mnoho z nás skoro až traumatickou vzpomínkou. Klasická jídla z menu byla mnohdy nepoživatelná, a to i když podle původních receptů měla být výborná. V novém článkovém seriálu se přesně tyto jídelnové klasiky naučíme vařit tak, aby se celé trauma jednou provždy rozplynulo. Začínáme křenovou omáčkou!

Křenovka jako křen!

Křenová omáčka nemá tu nejlepší pověst, a to především kvůli školním a závodním jídelnám, kde byla častou položkou týdenního meníčka. Je levná a na přípravu poměrně snadná, ale aby byla dobrá, vyžaduje to jisté umění a snahu. Příliš mnoho křenu ji činí nepoživatelnou, ale dělá-li se pečlivě, je tak akorát stejným dílem jemná i řízná. Jak na ni, abyste potěšili celou rodinu?

Vzpomínka na školní jídelny: Buchtičky se šodó byly za odměnu, UHO vyloženě za trest

Vzpomínka na školní jídelny: Buchtičky se šodó byly za odměnu, UHO vyloženě za trest

Křenová omáčka s hovězím masem a domácím karlovarským knedlíkem

Co budeme potřebovat na omáčku:

  • 2až 3 lžíce čerstvě nastrouhaného křenu
  • 100 g másla
  • 2 středně velké cibule
  • 35 g hladké mouky
  • 500 ml hovězího vývaru
  • 125 ml smetany ke šlehání
  • sůl

Postup: Na pánvi na másle necháme zpěnit nadrobno nakrájenou cibuli, zaprášíme moukou a zamícháme. Poté ke vzniklé jíšce přilijeme studený vývar a dobře promíháme. Na mírném plameni necháme vařit cca 20 minut. Poté přidáme polovinu množství křenu a vaříme 3 minuty. Stáhneme plamen, osolíme, opepříme a přilijeme smetanu. Tip: Při ochucování základu omáčky je možné přidat kapku citronové šťávy. Hotovou omáčku odstavíme a rozmixujeme do hladka. Na závěr do ní přisypeme zbytek křene.

Zázračný citronový detox dokáže nastartovat metabolismus a posílit imunitu

Zázračný citronový detox dokáže nastartovat metabolismus a posílit imunitu

Jak upéct maso: Na pánvi rozehřejeme olivový olej, poté rychle opečeme špalík opepřeného hovězího masa (cca 1 kg) ze všech stran, aby se zatáhnul. Takto upravené maso přendáme do pekáče. V troubě předehřáté na 170°C pečeme 35 - 40 minut, aby pečeně zůstala šťavnatá. Po vyjmutí z trouby necháme 10 minut odležet, poté krájíme na plátky a až pak je dosolíme.

Co budeme potřebovat na karlovarské knedlíky:

  • 250 gramů starších housek
  • 2 vejce
  • 200 ml mléka
  • 100 gramů hrubé mouky
  • muškátový oříšek
  • sůl a pepř
  • čerstvou petrželku

Postup: Housky nakrájíme na kostičky a opražíme je nasucho na pánvi nebo opečeme v troubě. Ve větší míse je pak smícháme se žloutky, moukou, petrželkou a mlékem. Dále přidáme špetku pepře a muškátového oříšku a těsto necháme 10 minut odležet. Z bílků si mezitím vyšleháme sníh, který po těch 10 minutách přidáme k houskové směsi. Těsto promícháme a vytvarujeme do šišky, kterou posléze vaříme v páře nebo ve vodní lázni a hotovou ji krájíme na tenké plátky.

Líbí se Vám článek? Sdílejte jej svým přátelům!

Sdílet na Facebooku Poslat emailem

  • janky3 janky3

    Já mám vzpomínky na školní jídelnu také příjemné. I my jsme měli ve škole ranní a odpolední, ale pak postavili další školy, jenže<3 než byly hotové, vystřídali jsme další dvě školy. V té první škole jsem se naučila jíst hrách, neboť k němu byl opečený buřt a loupáček. Loupáček byl pravděpodobně předchůdce plundrového těsta, říznutého s listovým těstem, ale byla to báseň. Asi bylo i kyselé zelí, ale to si nepamatuji. Dala jsem do pusy jednu kuličku hrachu, kousek buřtu a zakousla loupáčkem. A zjistila jsem, že hrách v této kombinaci je vlastně docela dobrý. Posléze jsem přestala zvracet hrachovou polévku a založila hrách do poživatelných potravin. Po putování po už takhle dost naplněných školách, jsme konečně zůstali natrvalo v té NAŠÍ. Tam vařila dlouhá léta parta kuchařek, které měli dobře vyvinuté chuťové buňky a čich, takže jsem jedla i některé polévky, dokonce i rajskou, protože jsme ji doma nevařili a já z ní byla nadšená. Jaká radost, když šli naši synové do stejné školy a parta tam byla stále a vařila čím dál tím líp. Jejich boršč už od pohledu sliboval zážitek a také to doopravdy byl. Záleží na tom, kdo vaří a jestli vaří s láskou. My na ně každopádně s láskou vzpomínáme.<3

    Odpovědět

  • Juraj Horak Juraj Horak

    JosefZeravicky: Neberte to tak , jako ze vesnicka na Sumave Chodili jsme na smeny do skoly . V rocniku tri tridy po 25 . Takze se melo tech par kucharek co otacet . Jinak Vam davam za pravdu . Nechutnalo ti ? Bez spat hladny .

    Odpovědět

  • JosefZeravicky JosefZeravicky

    Juraj Horak: PŘEJU PĚKNÝ DEN.
    Asi jsme stejná ,,vařečková,, skupina, a jsem rád, že jste tu tak napsal.
    JENOM JEŠTĚ DOPLNÍM, ŽE JISTĚ JE ASI VĚTŠINOU NĚCO JINÉHO VAŘIT VE ŠKOLNÍ JÍDELNĚ NA VESNICI A VEMĚSTĚ. Děti nejsou tolik rozmlsaní a doma, co se uvařilo, to se taky bezezbytku snědlo, jinak jsem nedostaů až do večere nic, a né že bych si šel koupit do bufáču něco.
    Škoda, že se tady neozve taky některá kuchařka ze školní jídelny, ta by to asi víc potvrdila a dala další argumenty.
    Samozřejmně je něco jiného vařit jídlo pro 5-10 osob, jak pro 50-300 strávníků.
    PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE SEMNOU SOUHLASÍTE S RECEPTEM: Hlad je nejlepší kuchař,, .
    ,,TOŠ TAK,,

    Odpovědět

  • Juraj Horak Juraj Horak

    Ja se pripojuju k Josefovi . Na ZDS perfektni kucharky a jidlo . Meli jsme i skolni zahradu , kde kazda trida neco pestovala . Kucharky to potom zavarily , delaly calamadu , nakladaly okurky atd . , o to vic nam chutnalo . Ucit nas nikdo nic nemusel . nebo na vesnici mel kazdy zahradku . Take je u mne vareni konicek . Jedine co mi dosud nesedlo je spenat . Delam ho pouze z koprivy a snim ho az je mi zle . Mam spoustu kucharskych knih . Rettigova , Tante Marie ,atd , , ale nejlepsi je receptury pro zavodni stravovani , Kdyby se misto smetany nedavalo mleko , misto masla olej , jak se to dela a podvadi , tak by se kazdy tesil do zavodni jidelny na obed .

    Odpovědět

  • JosefZeravicky JosefZeravicky

    nenapsal jsem sledovat na faceboku

    Odpovědět

  • JosefZeravicky JosefZeravicky

    PŘEJU PĚKNÝ DEN.
    Vzhledem k tomu, že mám také něco odvařeno, dovoluju si dát můj názor, se kterým nemusí být jiným souhlasný.
    Předně křen nastrouhám na jemném struhadle, cibuli osmahnu do takzvaně sklovatěla, ale na sádle, a máslo dávám až téměř na závěr, kdy máslo omáčku zjemní. Vy dáváte šlehačku, budiž. Zásmažku dělám velmi jemnou, aby se mouka přesmahla, nikoliv změnila barvu, ale musí se přerazit chuť a vůně mouky. Jsem rád, že v receptu uvádíte hovězí vývar. Mnohdy v receptech autoři udávají jen vývar, což je nepřesné. ( jsou také zeleninové a další vývary)
    Já dávám také po rozmíchání jíšky s vývarem trošku mletého cukru (asi půl malé lžičky) . Posílí a zvýrazní chuť. S citronem plně souhlasím i s rozmixováním, i když někteří moji strávníci mixování nechtějí, aby věděli že je tem i uvařený křen, stejně tak s přidáním na závěr zbytek křenu.
    S karlovarskýma jsme ve shodě, já jen rohlíky osmahnu na troše másla, neb mi na sucho nezanechají případné tmavší drobky, které nastaví náznak hořkosti. (ale mije věc). Místo muškátového dávám libeček.
    Ani v přípravě masa nemáme rozdílný způsob, já jen nepoužívám troubu ale mám duo pánev. Je vynikající v tom, že na spodní straně , stejně jak vy, osmahnu špalík masa, mezitím nahřeju vrchní část duopánve, potom pánev uzavřu . Protože takto peče po obou stranách, (navíc může se otočit opačně a stejně pokračovat v pečení).
    Po upečení masa jej hned osolím a nechám odležet asi stejně jako vy, ale v uzavřené duopánvi.
    Přeju všem dobrou chuť.<3
    ,,TOŠ TAK,,

    Odpovědět

  • JosefZeravicky JosefZeravicky

    PŘEJU PĚKNÝ DEN.
    Nejprve k úvodu paní Kateřino.
    Nevím, kde jste chodila do školy a kdy a hlavně kdo Vám tam vařil.
    U nás ve školní jídelně , kam jsem chodil,vařili tak vynikající jídla, že talíře se vyjídali a téměř se nic nevracelo. . V pozdějších mojich zralých letech, když jsem se vrátil k učitelování se osazenstvo kuchyně zcela změnilo , tak tradice všeho jídla, tedy i omáček byla bezproblémová, tedy nikoliv žádné U H O . U nás totiž nejsme vybíraví a rozmazlení frackové, kteří ohrnují nos nad vším, co není z domu.
    Problém vidím v tom, že školní jídla a závodky si už mnozí předem znechucují a navíc se mnohdy ,,nacpou,, po americku hambáčama , a dalšíma ,,blafama,, .
    JE TŘEBA ŘÍCT, ŽE DŘÍV A ZČÁSTI I DNES SE VAŘÍ PODLE URČITÝCH NOREM A VYVÁŽENOSTI STRAVY, A NENÍ V SILÁCH ŠKOLNÍCH JÍDELEN ZA PENÍZE, KTERÉ PLATÍ ZA STRAVU ŽÁCI A PŘISPÍVAJÍ DALŠÍ PLÁTCI, aby to byly jídla na úrovni hotelů a restaurací.
    K samotnému receptu napíšu samostatný příspěvek
    ,,TOŠ TAK,,

    Odpovědět

Přidat komentář