Slavné perníčky z Podkrkonoší. Co spojuje miletínské modlitbičky a Karla Jaromíra Erbena?

Zachutnaly Masarykovi i Seifertovi

Miletínské modlitbičky nejsou jen tak nějaké perníčky. Miloval je prý dokonce prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který je ochutnal při návštěv Miletína, a ve své knize Všecky krásy světa je opěvoval i básník Jaroslav Seifert. Tyto perníčky jsou úzce spjaté s Miletínem, odkud pocházel i jeden z nejvýznamnějších představitelů národního obrození Karel Jaromír Erben. Proslavily se tu natolik, že jsou již od roku 1913 nositeli ochranné známky pod názvem Erbenovy miletínské modlitbičky a výrobě perníčků se věnuje již šestá generace této rodiny. Přímo s Karlem Jaromírem Erbenem perníčky nic společného nemají, přesto ale nejde o podobnost jmen čistě náhodnou. Z rodiny Erbenů, která perníčky vyráběla, totiž slavný spisovatel pocházel.

Dva recepty, dvoje modlitbičky

Perníčkové pečivo obdélníkového tvaru spojené náplní a zdobené mandlí vymyslel v dubnu roku 1820 miletínský perníkář Josef Erben, jak se píše na stránkách Cukrarna-erben.cz, a hned se s nimi pochlubil na slavné miletínské pouti. Slavil s nimi velký úspěch a modlitbičky se brzy staly nejprodávanějším zbožím v jeho krámě. A dokonce se vyvážely i do zahraničí - do Rakouska, Německa a Francie. V roce 1894 byly představeny na Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavě pro Východní Čechy v Hradci Králové. Z různých dalších výstav si pak odnesly i mnoho ocenění. Po roce 1949 na několik desítek let téměř vymizely z obchodů, jen vzácně se tu daly sehnat pod názvem Miletínky. Po revoluci je ale začali podle webu Miletin.cz v Miletíně vyrábět rovnou dva výrobci – rodina Erbenů, která našla původní recept, a cukrárna Laušman. Tito dva výrobci spolu vedli spor o pravost receptu. Rodina Laušmanů totiž pekla modlitbičky v Miletíně také již od roku 1902 a už tenkrát si s rodinou Erbenů konkurovala. Nakonec se prodávají modlitbičky oboje – jedny pod ochrannou známkou Erbenovy miletínské modlitbičky, druhé jako Miletínské modlitbičky. Až se někdy dostanete do Miletína, aspoň budete moci porovnat, zda je mezi nimi nějaký rozdíl.

Podle modlitební knížky

Pravé miletínské modlitbičky mají pevně daný rozměr 5x7 cm. Za svůj neobvyklý název vděčí svému tvůrci, který obdélníkové perníčky vyrobil podle kapesních modlitebních knížek potažených kůží s ozdobný křížem na přední straně. Tyo modlitební knížky byly, společně s růžencem, nezbytnou výbavou každého věřícího v kostele při mši. Avšak vyrobit perníčky v této podobě byl tehdy průlomový počin, neboť do té doby se perníky dělaly z těsta z žitné a pšeničné mouky vtlačovaného do dřevěných forem a ve tvaru různých figurek. Modlitbičky se také připravují z perníkového těsta oslazeného medem, které se nechá nejprve šest týdnů odležet. Pak se z něj vykrojí již zmiňované tvary knížek, které se upečou. Na spodní „desky“ se poté nanese náplň z marmelády, strouhaného perníku a pražených mletých vlašských ořechů, přiklopí se to horním "poklopem" a ozdobí cukrovou polevou, do níž se vtlačí mandle. Případně se jedna část perníčků už před pečením ozdobí mandlemi do tvaru kříže a polevou se potírají perníčky až na závěr, přičemž se místo kolem mandlí vynechává. Takto naplněné modlitbičky by se neměly skladovat nějak dlouho, protože by náplň vyschla. Na druhé straně, jakmile je ochutnáte, tak žádné dlouhé skladování určitě nehrozí.