Studentské jídlo před revolucí: Oběd v menze stával 2,60 Kčs, oblíbený byl i lančmít a na koleji frčely špagety s kečupem

Studentská jídla musí být levná

Čas studií na vysoké škole považuje většina lidí za nejkrásnější období života. A i když samozřejmě rčení „chudý jako student“ dnes již úplně neplatí, studenti nikdy úplně mezi velké boháče nepatřili, a ti, kteří neměli lukrativní brigádu, museli zkrátka šetřit, kde se dalo. A pokud byli kvůli studiím nuceni vyměnit maminčino vyvařování za kuchyňku na koleji, bylo nutné občas trochu improvizovat. Studentské kuchařské kreace jsou proslavené – originální, občas ne úplně poživatelné a často překvapivé, co vše se dá nakombinovat.  

Oběd v menze za 2,60 Kčs

I když už dnešní studenti mají plno jiných zajímavějších a lákavějších možností, od řetězců rychlého občerstvení až po moderní bistra, úkolem postarat o jejich plné žaludky byly vždy pověřeny hlavně menzy. Historie prvních vysokoškolských jídelen sahá dokonce až do 19. století. Lákaly hlavně nízkými cenami za jídla a kdysi před nimi hladoví studenti stáli i dlouhé fronty, než se uvolnilo u stolu nějaké místo. Menzy byly výjimečné hlavně nízkými cenami. Už v 50. letech byla stanovena cena za oběd na dvě koruny šedesát haléřů a ta pak přetrvala několik desetiletí.

Pokud by se tehdejší student vydal na podobný pokrm do místní hospody, zaplatil by za něj až osm korun. Jak už to tak s podobnými stravovacími zařízeními bývá, kvalita zde nabízených jídel byla všelijaká a na proslavené hnědé omáčce „uho“ tak mohli studenti přežít i svá vysokoškolská léta.

Po revoluci se samozřejmě ceny za univerzitní stravování začaly zvyšovat, na menu menz se však začaly dostávat i modernější minutkové pokrmy, jako třeba různé variace na „čínu“ a hlavně hranolky a smažák. Na přelomu tisíciletí jste za takovou minutku zaplatili na VŠE v Praze asi 35 Kč, cena za normální oběd v menze byla tehdy 20 Kč. Dnešní studenti už platí mnohem víc – nejlevnější menu je vyjde na cca 70 Kč, přesto je to oproti cenám v restauracích poměrně dobrá cena.

Jak se vařilo na kolejích?

Ke studentskému životu již od pradávna patřilo i vyvařování na kolejích. Někdy byla důvodem nevalná kvalita pokrmů v menzách a snaha uvařit si něco lepšího, jindy prostý fakt, že na oběd v menze už občas nezbyly peníze. A jaká byla tradiční studentská jídla v minulosti a na čem si studenti pochutnávají dnes?

Lančmít a vepřovka

Kdysi populární masové konzervy se nevozily jen do kempu nebo na dovolenou na Balaton. Slisovaná směs vepřového masa specifické chuti a vůně připomínající sekanou nebo šunku známá jako lančmít, byla i populárním studentským pokrmem. Lančmít stačilo jen nakrájet na plátky a opéct na pánvi. Tato pochoutka doplněná chlebem a hořčicí posloužila jako ideální rychlá večeře podobně jako třeba další populární studentská uzenina – párek. Stejnou službu hladovému studentu prokázala i stará dobrá vepřová konzerva neboli vepřovka. Stačilo ji ohřát na pánvi, doplnit bramborami a oběd byl na světě.

Knedlíky s vajíčky

Dalším populárním studentským pokrmem byla vajíčka na mnoho způsobů – smažená, vařená naměkko, natvrdo či nahniličku – byla výborným jídlem na snídani, na oběd i na večeři. Nakrájená na kolečka na chlebu byla rychlou variantou večeře, na oběd se pro zvýšení sytosti kombinovala a stále kombinují i s trochu netypickými přílohami. „Můj kamarád si třeba s oblibou dává natvrdo vařená vajíčka a k nim bramborovou kaši v sáčku,“ říká současný student Jirka S. z Olomouce. Zároveň přiznává, že spolu občas zajdou i do Mekáče.

Pokud student kdysi před revolucí z víkendu u rodičů přijel s bohatou výslužkou v podobě domácích knedlíků od babičky, nastal ten pravý čas na přípravu knedlíků s vejci. V kombinaci s kyselou okurkou to byla dobrota, kterou zvládl i méně zdatný kuchař. A ostatně, na tom s enic nezměnilo dodnes. 

Rohlík s vlašákem

Oblíbeným pokrmem za pochodu, když nebyl čas se pořádně najíst mezi přednáškami, byl rohlík s vlašákem. Populární vlašský salát stál před revolucí pouhých pět korun a jeho cena se trvale držela na nízké úrovni, protože byl považován za důležitou potravu pro dělnický lid. Chutnal ovšem i studentům, stejně jako podobné majonézové saláty.

Na Slovensku to byla třeba dodnes populární treska v majonéze, na kterou vzpomíná Jana, která studovala v Bratislavě přibližně v sedmdesátých letech. „Tresčí salát v majonéze byl tehdy oblíbenou studentskou pochoutkou. V Čechách tak známá nebyla, ale na Slovensku jsme ji tenkrát jedli skoro pořád – na oběd i na večeři. K tomu jsme milovali limonádu ze sirupu Kofex. Chutnal jako Kofola a myslím, že ho tenkrát vyráběla stejná firma. Kofola ale tehdy byla pro nás studenty drahá, a tak jsme si místo ní kupovali právě Kofex.“

Špagety s kečupem

Zapomenout samozřejmě nesmíme na jednu z nejklasičtějších studentských specialit – špagety s kečupem. Jedly se již za socialismu a jedí se dosud. Oblíbené jsou nejen pro svou snadnou a rychlou přípravu, ale i pro svou schopnost nasytit i hladovějšího studenta. „Vzpomínám si, jak mi kamarád vyprávěl, že si každý den na kolejích uvařil k večeři celé balení špaget, které pak zalil skoro celou lahví kečupu…“ vypráví Jitka z Davle. Předností pokrmu navíc je, že si jej mohou větší gurmáni snadno vylepšit třeba pomocí cibule, slaninky, sýra nebo bylinek.

Čínské instantní polévky

Po revoluci se mezi studenty staly hitem čínské instantní nudlové polévky. Jejich příprava byla snadná, stačilo jen nudle společně s dochucovadlem zalít v misce horkou vodou a bylo hotovo. Jedna porce většinou nestačila, a tak se často míchalo několik balení dohromady. „Instantní nudle stály dokonce za mým prvním kuchařským experimentem,“ vzpomíná na svá studentská léta v prvních letech 21. století dnes čtyřicetiletá Petra. „Tehdy to byla moje velká specialita. Nudle jsem zalila horkou vodou a nechala změknout. Na pánvi jsem osmahla mraženou zeleninovou směs, přidala jsem vajíčka, vše ochutila tehdy univerzálním dochucovadlem sójovkou a smíchala se slitými nudlemi. Nešlo o nic extra, ale na tento svůj pokus jsem byla náležitě pyšná.“

A na čem jste si během studentských let pochutnávali vy? 

Zdroje informací:
Muni.cz