Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Lovci a sběrači
Zdroj: Wikimedia Commons, Hugo Darnaut, Public Domain

Napadlo vás někdy, že jsme vlastně potomky těch nejšikovnějších a nejchytřejších pravěkých lidí? Naši prapradědové a praprababičky přežili, protože si dokázali opatřit jídlo. A to si museli sami ulovit a nasbírat.

Cesta z pravěké kuchyně

Cesta z pravěku do současnosti nebyla jednoduchá. Rychlý růst populace, nemoci a  měnící se podnebí pravidelně ohrožovaly zásoby potravin. Původní jídelníček nebyl z našeho dnešního pohledu nic moc. Maso bylo jen občas, když muži z tlupy něco ulovili. Podle archeologických nálezů se lidé už tehdy snažili nespotřebované maso usušit a uchovat na horší časy.

Doplňkem k masu, často ovšem také  jediným jídlem, byly divoce rostoucí rostliny, lesní plody a houby, které pravěcí lidé sbírali a konzumovali. Tehdejší ženy drtily různá semínka a plody, míchaly je s vodou a pekly z nich placky.

Lidé přibývají, přírodní zdroje ubývají 

Větší hustota populace si vyžádala více potravy, než bylo možné sklidit ve volné přírodě. Právě stoprocentní závislost na přírodě a změny klimatu způsobily, že pravěcí lidé začali přemýšlet o tom, jak si některé užitečné plodiny vypěstovat a uskladnit. S tím začali nezávisle na sobě zhruba před 13 000 lety v severní Číně, Střední Americe a oblasti tzv. úrodného půlměsíce, což byla oblast na území dnešního Iráku, Sýrie, Jordánska, Palestiny, Izraele, ale i Egypta a Turecka.

Obdělávání půdy

Zemědělství bylo hnací silou v rozvoji různých civilizací. Lidé kvůli obdělávání políček a úrodě museli zůstávat na jednom místě, a tak vznikaly vesnice a města. Zemědělství poskytovalo více potravy, i když vyžadovalo více času a energie. Mezi prvními a nejčastěji  pěstovanými plodinami byla pšenice, ječmen, v Asii rýže, v Americe kukuřice.  

Později se pěstovaly různé druhy zeleniny, jakými byly cibule, tuřín, zelí nebo fazole. Postupně se lidé začali starat také o stromy, které jim dávaly plody. Ve Středomoří a na Blízkém východě to byly především olivy, ale i jabloně, fíkovníky či broskvoně. Zapomenout nesmíme také na vinnou révu.   

 

Chov hospodářských zvířat

Nadměrný lov způsobil postupné vyhynutí velkých zvířat, například mamutů, obřích  losů a dalších. To postupně vedlo k tomu, že lidé si začali ochočovat a chovat i hospodářská zvířata. Nebylo to najednou, šlo o delší proces, který probíhal v různých oblastech v různých obdobích. Nicméně kolem roku 5000 před naším letopočtem se už na všech kontinentech kromě Austrálie provozovalo zemědělství – pěstování plodin a chov hospodářských zvířat.

Udržitelné zemědělství je základ úspěchu

Dřívější farmáři často obdělávali půdu způsobem, který vyčerpal její úrodnost. Technologické inovace, jako jsou zavlažování (přibližně 6000 př. n. l.) a vynález pluhu (přibližně 3 000 př. n. l.) přinesly obrovský nárůst výnosů. Na druhé straně ale  nezodpovědné a nepromyšlené využití degradovalo půdu – samotný základ zemědělství.

Na počátku našeho letopočtu římští farmáři vyčerpali úrodnost své půdy do té míry, že už nemohli pěstovat dostatek potravin a museli se spoléhat na dovoz ze vzdáleného Egypta. Konečný úpadek Říma je jedním z mnoha varovných příběhů o důležitosti udržitelného zemědělství.

Zdroje informací:

faculty.ucr.edu: History of Food Plants
foodsystemprimer.org: History of Agriculture

Recepty k tomuto článku