Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Podzim je tradičně obdobím, kdy se nakládá zelí do sudů. Na první pohled se může zdát, že stačí vzít jakoukoli pěknou hlávku, nakrouhat, osolit a nechat zkvasit. Jenže právě výběr zelí rozhoduje o tom, jestli bude výsledkem křupavé, příjemně kyselé zelí, nebo měkká hmota s problematickým kvašením.

Rané zelí patří spíš na talíř než do zeláku

Rané zelí, které se sklízí v období prázdnin,  je skvělé pro přímou kuchyňskou spotřebu. Bývá jemné, šťavnaté a jeho listy jsou křehké. Právě tyto vlastnosti jsou ale při dlouhodobém kvašení spíše nevýhodou. Nemusí to ale znamenat, že se vůbec nedá zkvasit. Znamená to spíš, že není ideální surovinou pro klasické dlouhodobé nakládání do sudu.

Pro nakládání se tradičně vybírají středně pozdní a pozdní odrůdy, které mají pevné, vyzrálé hlávky. 

Co se děje v sudu?

Při výrobě kysaného zelí se děje poměrně jednoduchá věc. Sůl vytáhne ze zelí šťávu a vytvoří prostředí, ve kterém začnou pracovat bakterie mléčného kvašení. Ty spotřebovávají přirozené cukry a vytvářejí kyselinu mléčnou, která postupně snižuje pH a pomáhá zelí konzervovat.

A právě tady se ukazuje význam správné odrůdy. Rané zelí proto může mít pro dlouhé kvašení horší předpoklady než vyzrálé podzimní zelí.

Ani pozdní odrůda ale není automatickou zárukou úspěchu. Výsledek ovlivňuje také obsah cukrů v konkrétní sklizni, kvalita hlávek, množství soli, teplota a podmínky během fermentace.

Zajímavé je, že ani samotné označení „pozdní“ nestačí. Jednotlivé odrůdy se mohou v průběhu fermentace výrazně lišit a některé konkrétní odrůdy mají pro kvašení vhodnější chemické složení než jiné.

Rozdíl poznáte už při krájení

Dobré zelí na nakládání má být pevné, těžké a dobře vyzrálé. Po rozkrojení má mít husté listy a při krouhání nepůsobit měkce. Pozdní hlávky jsou také vhodnější pro skladování. 

U raného zelí je naopak typická jemnější struktura. To je výhoda v čerstvém salátu ze zelí nebo při rychlé tepelné úpravě, ale při několik týdnů trvajícím kvašení může být nežádoucí.

Vybírejte proto při nákupu pozdní odrůdy určené přímo ke krouhání a kvašení. Tradiční odrůdy i moderní hybridy se mohou lišit obsahem látek, takže označení „zelí na krouhání“ má svůj praktický význam.

A ještě jeden detail. Zelí by mělo být zdravé a bez hniloby či poškození. Poškozené části je potřeba před zpracováním odstranit.

Proč se zelí nakládá právě na podzim

Podzimní termín není jen tradice. Pozdní odrůdy jsou v této době vyzrálé a mají vhodnější vlastnosti pro kvašení. Chladnější období navíc usnadňuje kontrolu fermentace.

Doporučená teplota fermentace se pohybuje přibližně mezi 21 a 24 °C v počáteční fázi, přičemž příliš teplé podmínky například koncem léta zvyšují riziko nežádoucích kvasinek a plísní.

To je také důvod, proč není úplně dobrý nápad vzít první letní hlávku, která se objeví na zahradě, a očekávat stejný výsledek jako z podzimního zelí určeného přímo ke krouhání.

Kysané zelí ze sudu

Podrobný a přesný návod na výrobu lahodného domácího kysaného zelí vás provede jeho výrobou. Od úplného začátku, kdy si hlávky zelí přinesete domů, přes krouhání až po jeho pěchování do hrnce na kvašení (zeláku) a samotné kvašení.

Na přípravu zelí budete potřebovat: 

Fotogalerie - Kysané zelí - co dobrého z něj uvařit

Ukázat 22 fotografií

Recepty k tomuto článku

Komentáře

]