Vánočka symbolizuje Ježíše Krista. Za světových válek ji lidé museli péct z brambor

Vánočka jako středověký dar

Stejně jako nespočet dalších vánočních zvyků, je s námi i vánočka už dlouhá staletí, dokonce od středověku - pokud tedy nebudeme striktně trvat na její současné podobě. Původně šlo totiž o takzvanou caltu, která tvarem dnešní vánočku sice nepřipomínala, ale šlo o sladké pečivo. Už tehdy se calta objevovala v mnoha pověrách, a dokonce z ní měli užitek i ti nejchudší. Právě předchůdkyně vánočky byla totiž pečivem, jímž bývali obdarováváni ti docela nejchudší. Avšak až vánočka v tom smyslu, jak ji chápeme dnes, se ale stala tím typicky vánočním pečivem.

Předchůdce vánočky byl podle břevnovského mnicha Jana z Holešova na vánočním stole už v první polovině patnáctého století. Jak ale (tehdy pravděpodobně calta) chutnala, to si asi úplně odhadnout netroufneme. Jan z Holešova toto pečivo popisuje jako "bílý chléb", který mohl být i pletený.

Vánočkou se, jak už jsme vzpomínali, lidé vzájemně obdarovávali. Měla symbolizovat dar, který lidé dostali od Boha, tedy samotného jeho syna Ježíše Krista. Nedostávali ji ale jen chudí jako výraz podpory, ale také naopak bohatí lidé od svých poddaných, města posílala vánočky svým úředníkům a podobně.

Něco pro vrchnost i lidové vrstvy

V Praze byla také tradice, kdy lidé nosili vánočku purkrabímu na hrad. Nebyla ale jen tak obyčejná, šlo o opravdu dlouhou vánočku, kterou museli nést na prkně, aby se nepolámala. Cesta to byla obtížná a závažná. Pokud se totiž vánočce po cestě něco stalo, rozhodně to znamenalo nejen ostudu, ale ani to nevěstilo nic dobrého pro příští období. V tradici obdarovávání vánočkou se pokračovalo i za Rakouska-Uherska. Tehdy šlo opět o dar hlavně pro chudé děti, vánočky se vozily do sirotčinců.

Pak ale přišla první světová válka a s ní nedostatek prakticky všeho - tedy i bílé mouky. Proto úřady oficiálně zakázaly péct vánočky - a výjimky se neudělovaly. Po válce přišlo uvolnění a jakmile byl v roce 1921 zrušen přídělový systém, začala péct firma Odkolek vánočky ve velkém. Někomu k potěšení, lidem, kteří více ctili tradici, ke zlosti. Doposud hlavně vánoční pečivo bylo k dostání po celý rok, a to vždy ve středu a v sobotu. Jenže; zanedlouho tu byla další světová válka a omezení, která se opět dotkla i vánoček. Lidé si je ale tentokrát nechtěli nechat vzít, proto začaly kolovat nejrůznější recepty na "dokonalé" nahrazení právě chybějících nebo zakázaných surovin. Proč třeba nezkusit vánočku z brambor? Když byla opravdu bída - a ta za války byla - jistě chutnala i taková vánočka. Na takové pečivo bylo potřeba 40 dkg vařených jemně strouhaných brambor, 1 kg hladké mouky, 20 dkg cukru, 1 — 2 vejce, 5 dkg kvasnic, 125 ml mléka. Hospodyně vypracovala těsto, nechala vykynout, upletla vánočku a upekla.

Poválečná doba a socialismus pak přinesly to, čemu se říká plánované hospodářství. Plány byly, zboží často ne. A tak se občas shánělo, jindy se shánět nemuselo, másla bylo dost, nebo také ne, sehnat rozinky býval celkem heroický kousek - ale vánočky se pekly. A pečou se dodnes. Doma hlavně na Vánoce, abychom měli tu pravou poctivou, do jsme dali jen to nejlepší, a pak také průmyslově po celý rok. Možná je trochu škoda, že tím vlastně vánočka ztratila svůj punc výjimečnosti, na druhou stranu si ji její milovníci mohou dopřát kdykoliv. A co vy, jak jste na tom s oblibou "bílého chleba", calty, húsky - prostě vánočky? A zkusíte třeba i tu bramborovou?