Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Denisa Lincová se po Peče celá země naplno věnuje cukrařině a dál si plní své profesní sny. V rozhovoru pro Toprecepty prozradila, co jí soutěž dala, jaké zkušenosti od té doby získala a kam se chce ve světě sladkého pečení posunout.

Jak se Denise změnil život

Od účasti ve čtvrté řadě soutěže Peče celá země se život Denisy Lincové rozběhl hned několika směry. Absolvovala studijní pobyt na prestižní pařížské škole Ferrandi, dokončila svou první kuchařku Operní buchta a vedle klasického zpěvu se pustila také do elektronické hudby. V rozhovoru prozrazuje, co jí dala televizní soutěž, jaké zkušenosti si přivezla z Francie a proč se svého snu o vlastní cukrárně nevzdává.

Pečení na vyšší úrovni

Deniso, od vaší účasti v Peče celá země už uplynulo několik měsíců. Co se ve vašem životě od té doby změnilo nejvíc?

Mám pocit, že se od té doby můj život rozběhl na několik stran najednou – a kupodivu mě to strašně baví. Začala jsem se ještě intenzivněji věnovat cukrařině, odjela jsem studovat do Paříže a hlavně jsem dokončila svou první kuchařku Operní buchta. To byl můj obrovský sen, ale také několik měsíců práce, během kterých byla naše kuchyň prakticky nepřetržitě zasypaná moukou.

A nezůstalo jen u pečení. Pustila jsem se také do elektronické hudby, takže mě kromě klasických operních koncertů mohou lidé slyšet v úplně jiném pojetí. Album, na kterém mám dvě písně, vychází na všech platformách už 11. září.

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu současně dokončovat kuchařku, studovat cukrařinu v Paříži a zpívat úplně jiný žánr, asi bych se mu smála. A teď je to můj život.

Když jsme spolu mluvili během soutěže, říkala jste, že byste jednou chtěla vlastní cukrárnu. Je tenhle sen dnes blíž realitě?

Ten sen mám pořád. Jen jsem mezitím pochopila, že krásná vitrína plná dezertů je na vlastní cukrárně asi ta nejjednodušší část. Pak přijde nájem, zaměstnanci, administrativa a člověk zjistí, že nestačí umět udělat krásný věneček.

Momentálně se proto soustředím hlavně na kuchařku, další vzdělávání, vlastní akce a budování značky Operní buchta. Ale jednou bych opravdu chtěla mít vlastní místo, ve kterém se bude potkávat cukrařina s hudbou. Nechci ten sen opustit, jen už vím, že je potřeba k němu dojít ve správnou chvíli, a ne se do něj bezhlavě vrhnout.

V létě jste absolvovala studijní pobyt na prestižní škole Ferrandi v Paříži. Jak jste se tam dostala?

Celé to pro mě bylo obrovské překvapení a jeden z nejkrásnějších dárků, jaké jsem kdy dostala. Ferrandi je výběrová škola a součástí přihlášky je životopis, představení dosavadních zkušeností i fotografie vlastní práce. To všechno za mě tajně zařídil můj muž a já jsem samozřejmě o ničem nevěděla. Dodnes vlastně nechápu, jak to přede mnou dokázal tak dlouho utajit.

Když mi pak řekl, že jsem byla přijatá a pojedu na takzvaný Harvard gastronomie, byla jsem úplně v šoku. Studium na této škole bylo jedním z mých velkých cukrářských snů a najednou se mělo opravdu stát skutečností.

Co všechno jste stihla ve Francii zažít?

Absolvovala jsem tam dvoutýdenní program zaměřený na francouzskou cukrařinu a byla to nádherná, ale také velmi intenzivní zkušenost. Každý den jsme trávili dlouhé hodiny v cukrářské laboratoři, pracovali, ochutnávali, zapisovali si postupy a snažili se vstřebat úplně všechno.

Člověk je v Paříži, ale místo romantického courání pod Eiffelovkou řeší teplotu másla a správnou konzistenci krému. A přesně takovou Paříž jsem si přála zažít. Přijela jsem s obrovským respektem, ale odjížděla jsem s pocitem, že se v takovém prostředí neztratím a že má smysl se v cukrařině dál vzdělávat

V čem se francouzský přístup k cukrařině liší od toho, na který jsme zvyklí u nás?

Francouzi berou cukrařinu jako skutečné řemeslo a je to znát v každém detailu. Nestačí vědět, že máte něco udělat. Musíte také rozumět tomu, proč to děláte, co se v danou chvíli děje se surovinami a co se stane, když změníte teplotu nebo postup.

Zároveň jsem si uvědomila, že dobrý dezert nemusí obsahovat deset různých vrstev a půl cukrářské laboratoře. Někdy je mnohem těžší připravit dokonale jednoduchý dezert, ve kterém se není za co schovat. A samozřejmě jsem si potvrdila, že máslo řeší velkou část životních problémů.

Přivezla jste si z Paříže nějakou techniku, způsob práce nebo zkušenost, kterou dnes při pečení pravidelně využíváte?

Přivezla jsem si hlavně větší klid a úplně jiný způsob organizace práce. Ve francouzské cukrařině je příprava naprosto zásadní. Než člověk začne, musí přesně vědět, co bude dělat, v jakém pořadí a co má v kterou chvíli chladnout, péct nebo tuhnout.

Také jsem si znovu uvědomila, že vzhled nikdy nesmí převálcovat chuť. Mám ráda krásné a precizní dezerty, ale nechci, aby byly jen hezké na fotografii. Pořád je to něco, do čeho se člověk musí chtít s chutí zakousnout.

Josef Maršálek vám začal říkat „michelinská Denisa“. Víte, čím jste si tuto přezdívku vysloužila, a potěšila vás?

Vzniklo to ve třetím díle, kdy jsme připravovali trhací chléb. Použila jsem v něm kombinaci chutí, kterou jsem předtím ochutnala v jedné michelinské restauraci v Budapešti. Když jsem to Josefovi řekla, začal mi říkat „michelinská Denisa“. Nejspíš se mi tedy podařilo ty chutě přenést a vyvážit opravdu dobře.

Samozřejmě mě ta přezdívka moc potěšila. Myslím, že každý cukrář se inspiruje tím, co kolem sebe ochutná a zažije. Důležité je ale dokázat si z toho vzít vlastní inspiraci a jednotlivé chutě poskládat tak, aby spolu ve výsledku opravdu fungovaly.

Naučila vás soutěž něco, co při pečení používáte dodnes – třeba konkrétní techniku, způsob plánování práce nebo kombinování chutí?

Soutěž mě naučila hlavně nezpanikařit ve chvíli, kdy se něco pokazí. Doma si můžete říct, že začnete znovu. V soutěži vám ale běží čas, kolem stojí kamery a vy musíte během několika vteřin vymyslet, jak dezert zachránit, a ještě u toho pokud možno nevypadat úplně vyděšeně.

Dodnes si proto práci mnohem lépe plánuji. Přemýšlím, co se musí nejdříve péct, co potřebuje vychladnout a kde mám případně prostor něco napravit. Soutěž mi dala větší pohotovost a také zdravý respekt k času. Ten totiž v cukrařině běží vždycky podezřele rychleji než všude jinde.

Vaše dvě velké vášně se nyní propojily v první autorské kuchařce Operní buchta. Na co se v ní mohou čtenáři těšit?

Na téměř padesát sladkých i slaných receptů, které jsou opravdu hodně pestré. Vedle poctivého loupáku nebo receptů pro pohodové domácí pečení jsou v ní také slavnostní dezerty a modernější cukrařina pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet něco nového. Není to tedy kuchařka, ve které člověk jen obdivuje krásné fotografie a bojí se vůbec zapnout troubu.

Moc jsem si přála, aby se podle ní skutečně peklo. Aby si v ní našel oblíbený recept někdo, kdo s pečením teprve začíná, ale zároveň aby dokázala překvapit a inspirovat i zkušenějšího cukráře. Každý recept má svůj vlastní charakter a příběh, takže věřím, že si čtenáři nevyberou jen jeden.

Čím se Operní buchta liší od běžných kuchařek a musí mít její čtenář blízko k opeře?

Vůbec nemusí. Znalost opery není mezi povinnými surovinami. Je to především kuchařka pro každého, kdo rád peče, ochutnává a objevuje nové recepty. Opera jí ale dává další rozměr a právě díky ní je každá kapitola trochu jiná.

Kuchařka je rozdělená podle jednotlivých oper, které mě inspirovaly svou náladou, příběhem, místem děje nebo konkrétní postavou. Vedle receptů v ní čtenáři najdou také moje osobní vzpomínky z operního prostředí a QR kódy s hudebními ukázkami. Mohou si tedy jen vybrat recept a začít péct, nebo si k němu přečíst příběh, pustit hudbu a užít si celou atmosféru kapitoly.

Chtěla jsem, aby byla Operní buchta kuchařkou, ke které se člověk vrátí nejen ve chvíli, kdy hledá recept, ale také když si chce jen chvíli číst, prohlížet fotografie a nechat se přenést do úplně jiného světa.

Kdy Operní buchta vyjde a co od ní očekáváte?

Kuchařka je už nyní v předprodeji a její vydání je naplánované na 15. října letošního roku. Mám obrovskou radost, že se po všech měsících příprav konečně dostává mezi čtenáře.

Přála bych si, aby lidem nepřinesla jen nové recepty, ale hlavně chuť otevřít troubu, pustit se do pečení a udělat radost sobě nebo někomu blízkému. A pokud při tom třeba úplnou náhodou objeví i kouzlo opery, bude to ta nejhezčí třešnička na dortu.

Jak vypadala účast Denisy v Peče celá země i jak si plní v současnosti sny, zjistíte v naší fotogalerii: 

Fotogalerie - Denisa Lincová - účastice 4. řady Peče celá země si plní své sny

Ukázat 26 fotografií

Náš tip: Podle našeho videoreceptu si můžete připravit skvělý Paris-Brest od cukrářky Heleny Fléglové.

 

Čtvrtá řada Peče celá země

Peče celá země 2026 byla čtvrtou řadou oblíbeného soutěžního pořadu, který Česká televize zařadila do svého programu na začátku roku 2026.

Porotci, soutěžící a moderátoři Peče celá země 2026

Celkem v deseti soutěžních kolech poměřilo své pekařské schopnosti dvanáct účastníků. Čtvrtá řada Peče celá země nabídla souboj prodavačky, ortodontisty, studenta i operní pěvkyně.  Jejich výkony hodnotili dva porotci – pekař a cukrář Josef Maršálek a cukrářka Michaela Landová. Moderování se chopili herci Tereza Bebarová a Václav Kopta.

Vítěz 4. řady

V soutěži zvítězila Eliška, která ve finálovém souboji zazářila s obráceným dortem Erupce na Slunci.

Komentáře

]