Chleba v ubrousku, loupák i mléko v sáčku: Takhle vypadaly školní svačiny před revolucí

Svačinky dnes a před lety

Dnešní školní svačiny často připomínají malé hostiny a rodiče si s nimi mnohdy opravdu vyhrají. V krabičkách nechybí ovoce, zelenina, domácí pečivo ani nejrůznější sendviče. Před několika desítkami let býval výběr mnohem skromnější. Dětem obvykle stačil chleba s pomazánkou nebo rohlík se salámem, vítaným zpestřením pak byly svačinky rozdávané přímo ve škole.

Kdo chodil do školy před rokem 1989, nejspíš si vybaví velkou přestávku, během níž se třídy i chodby zaplnily dětmi s chlebem nebo rohlíkem v ruce. Na vzhled svačiny se příliš nehledělo a speciální krabičky tehdy měl málokdo. A že by někdo vymýšlel nějaké barevné, zdravé a zábavné dobroty? Ani na to se tehdy moc nehrálo. 

Chleba s pomazánkou byl sázkou na jistotu

Základem domácích svačin býval většinou obyčejný chleba. Mezi dva krajíce se dala vrstva taveného sýra, paštiky nebo některé z oblíbených pomazánek. Často to byla budapešťská či rybičková pomazánka, šunková pěna nebo třeba čerstvý sýr s pažitkou. Sladkou variantou mohl být chleba s máslem a medem.

O něco atraktivněji působil rohlík se šunkou, salámem nebo sýrem. Kdo měl štěstí, našel vedle něj v tašce také jablko, jogurt, Termix, loupák nebo nějakou sladkost. A jednou z největších hitovek byla kombinace rohlíku s některou z oblíbených čokoládových tyčinek (nejčastěji s Kofilou či Milenou).

Zabaleno v ubrousku

Samostatnou kapitolou bylo balení. Svačina často putovala do aktovky jen zabalená v papírovém ubrousku. Ten ovšem po několika hodinách dokázal s pomazánkou nebo taveným sýrem vytvořit téměř nerozlučné spojení. Papírové sáčky byly praktičtější, na svačinové krabičky v dnešním pojetí se ovšem ještě čekalo.

Nezřídka se tak stávalo, že svačinka putovala do koše jen proto, že ubrousek z chleba zkrátka nešel odlepit. Pokud na ni ovšem dítko úplně nezapomnělo a neobjevilo ji v útrobách aktovky po několika měsících. 

Když svačinu obstarala škola

Ne všichni školáci byli odkázáni pouze na zásoby z domova. V různých obdobích a na různých místech se dětem rozdávaly svačiny také ve školách. Vzpomínky pamětníků se liší – někde je děti dostávaly bezplatně, jinde se za ně vybíraly peníze předem a nabídka se mohla měnit podle dne v týdnu.

Vedle chleba s pomazánkou nebo pečiva se objevovaly housky s máslem a šunkou, rohlíky, loupáky, koblihy či šátečky s mákem nebo džemem. Právě sladké pečivo bývalo vítanou změnou oproti každodennímu namazanému chlebu.

Na svačinky ze školy proto mnozí vzpomínají dodnes. Nešlo přitom jen o samotné jídlo. Jeho rozdávání bylo součástí školního dne a někde se dokonce děti předháněly o porci spolužáka, který zrovna chyběl.

Mléko patřilo ke škole stejně jako tabule a křída

Neodmyslitelnou součástí školního stravování bylo také mléko. Mělo dětem dodat důležité živiny a současně podpořit spotřebu mléčných výrobků. Podoba jeho balení se během desetiletí měnila.

Starší generace si pamatují malé skleněné lahve s hliníkovými víčky. Zvlášť ceněné bylo plnotučné mléko, na jehož povrchu se mohla vytvořit vrstva smetany. V zimě ale lahvičky při přepravě někdy zmrzly, tak si je musely děti nechávat rozmrznout na radiátorech.

Později sklo vystřídaly plastové sáčky, kterým se lidově přezdívalo „igelitové vemeno“. Pít z nich nebylo úplně jednoduché. Ustřihl se růžek a mléko se pilo přímo ze sáčku nebo brčkem, někde se používaly i plastové stojánky či misky, které měly zabránit nehodě.

Ochucené mléko nebo Jovo byly malým svátkem

Obyčejné mléko nebylo jedinou možností. Když se objevilo kakao nebo některá z ochucených variant, svačina byla hned zajímavější. Pamětníci zmiňují například jahodové či meruňkové mléko a později také oblíbený Jovo koktejl.

Ve školních svačinách se občas objevovaly také jogurty a další mléčné výrobky. Jogurty se prodávaly ve skle a ovoce či džem bývaly oddělené od bílé jogurtové vrstvy. Oblíbené byly i různé smetanové krémy a dezerty, například Termix nebo  Pribináček a jeho regionální varianty.

Prázdný sáček od mléka navíc nemusel hned skončit v koši. Děti jej dokázaly proměnit v hračku. Dal se třeba nafouknout a pak prasknout dupnutím, případně s ním bylo možné rozpoutat přestávkovou bitvu. A když se sáček vymyl, mohl posloužit dokonce jako obal na další svačinu.

Místo ovoce přesnídávky

Občas bylo součástí svačinky i ovoce, na různé exotické druhy, které dnes normálně seženete v supermarketech, ovšem mohly tehdejší děti zapomenout. Běžná byla především jablka, v zimních měsících byl ale obecně problém sehnat kvalitní čerstvé ovoce.
Náhradou proto někdy bývaly ovocné přesnídávky. Ty nebyly vnímány jen jako jídlo pro batolata a objevovaly se i ve školách nebo na školách v přírodě. Vedle klasických ovocných variant se podávaly například i různé ovocno-zeleninové směsi.

Exotické ovoce sice dokázalo vzbudit pozornost, ne vždy však nadšení. Pamětníci často zmiňují například kubánské pomeranče, které mívaly silnou slupku a oloupat je bylo umění. A po Mikuláši se většinou třídy rozvoněly mandarinkami.

Nejlepší svačina byla ta, kterou měl někdo jiný

Přestože se tehdejší svačiny mohou z dnešního pohledu zdát jednotvárné, pro děti platilo podobné pravidlo jako dnes – nejzajímavější bývalo to, co si přinesl spolužák.

Chleba s pomazánkou sice mohl chutnat dobře a nasytit, nicméně radost z něj trvala jen do té doby, dokud někdo nevytáhl loupák, Termix, koblihu nebo čokoládovou tyčinku. Svačiny se proto také měnily, ochutnávaly a někdy mezi dětmi i vyměňovaly. 

Inspiraci na nápaditější svačinky najdete v naší fotogalerii: 

Fotogalerie - Dětské svačiny - tipy

Dalších 7 fotek

Ukázat 10 fotografií

Náš tip: Jednou z oblíbených pomazánek, které se mazaly na chleby, byla budapešťská. Připravit si ji můžete podle našeho videoreceptu.