Jak se jedlo v 60. letech: Boj proti pověrám aneb Po cukru dětem kosti opravdu nesílí a pivo nepomáhá capartům v trávení

Strava má být pestrá

Je pravda, že už tehdy se v rubrikách pro ženy a v kuchařkách psalo o tom, že strava má být pestrá. Jenže teorie pokulhávala za prací z jednoduchého důvodu – ne vždy bylo na pultech všechno, co ženy chtěly nakoupit. Zato do obchodů se postupně dostávaly polotovary nebo masové bujóny a polévky v prášku plné éček. Místo masa se často konzumovaly různé druhy levných uzenin.

Z dobového tisku (Rudé právo, 1. března 1968):

„Pokud jde o zásobování trhu levnými masnými výrobky, ….podílejí se na celkové výrobě masných výrobky jen z 11 %, ale mají i tak značný význam pro zásobování , zejména některých skupin obyvatelstva. Vláda proto nyní uložila ministru zemědělství a výživy, aby učinil opatření ke zvýšení výroby těchto druhů výroků nejméně o 20 %, to je asi o 5000 tun.“

Vyváženost a rozmatinost

Tehdy populární Kuchařka naší vesnice, jejíž už 4. přepracované vydání se objevilo v knihkupectvích v roce 1965, se kromě receptů zaměřila i na hygienu v domácnosti a na obecné informace o zdravé výživě. A co autoři doporučovali?

Především rozmanitost a vyváženost. Tedy doplňování masa zeleninou, pravidelné zařazování luštěnin či nahrazování kynutých knedlíků bramborovými. „Na stole správně živené rodiny má být denně zelenina a ovoce,“ můžeme se dočíst.

Vyrážka po kyselém a po margarínu?

Kniha se zabývá i předsudky kolem jídla. Tak například některé rodiny považují polévku na „grunt“, a to i v případě, že je přesolená a doplněná uzeninami. Rozšířenými pověrami byly i domněnky, že „po cukru sílí dětem kosti“ nebo že „pivo pomáhá dětem v trávení“.

Také se šířil názor, že „kyselé nebo ostré jídlo způsobí vyrážku“, tu údajně způsobuje i margarín a „rajčata vyvolávají rakovinu“.

K zakořeněným špatným návykům také patřil (a bohužel dodnes patří) rozšířený názor, že děti by za dobré známky nebo dobrý sportovní výkon měly být odměněny nějakou sladkostí – bonbóny, čokoládou nebo dortem.

Rozdíl mezi poptávkou a nabídkou

A co se doporučovalo jíst? Překvapivě už tehdy najdeme recepty třeba na brokolici, čekanku nebo baklažány!  I když v obchodech s ovocem a zeleninou asi běžně k dostání nebyly. K dispozici byly ty druhy zeleniny a ovoce, které si lidé sami pěstovali na svých zahrádkách. To byla například kořenová zelenina, z které se dělala doslova kouzla.

Plněný celer

Takový plněný celer by ale zaujal i dnešní strávníky. K tomu potřebujete:

• 4 menší celery (každý tak cca ¼ kg)
• 200 g jemně sekaného nebo mletého vepřového a telecího masa
• 1 vejce
• 1 lžíce strouhanky
• 1 cibulka
• 50 g tuku
• sůl a pepř

Jak na to? Očištěné a oloupané bulvy celeru vaříme ve slané vodě 15 až 20 minut. Vodu scedíme, vršky celerových bulev seřízneme a vnitřek vydlabeme lžící. Drobně nasekanou cibulku zpěníme na pánvi, přidáme vydlabaná celer, sekané či mletí  maso, vejce, strouhanku, osolíme a opepříme, smícháme a plníme směsí celery. Dáme na vymazaný pekáč, přiklopíme seříznutým „víčkem“ celerů a pečeme cca 30 minut v rozpálené troubě. Podle potřeby podléváme vodou z vařeného celeru. Podáváme sypané strouhaným sýrem,  jako  příloha se hodí vařené brambory.

Zdroje informací: Kniha kuchařka naší vesnice (1965) a Rudé právo ročník 1968