Anna Jagellonská: „Matka národa“ měla každý den na talíři hovězí vývar, často i úhoře, volavku nebo jeřába

Taková normální královská rodinka

Připomeňme si, že Anna byla dcerou českého krále Vladislava Jagellonského. V roce 1521, to jí bylo 18 let, se provdala za Ferdinanda Habsburského. A přestože šlo o dohodu v rámci poměrně složité sňatkové politiky, ti dva si zřejmě byli souzeni.

Anna brzy porodila dceru Annu, první z celkem patnácti dětí. Život mladého páru se změnil v roce 1526, kdy zemřel Annin bratr Ludvík, český, uherský a chorvatský král. Po delším vyjednávání na uprázdněný trůn nakonec usedl Annin manžel Ferdinand Habsburský.

Královští manželé střídavě žili v Linci a v Annině oblíbené Praze. Češi jí dokonce přezdívali „Matka národa“, když nechala opravit požárem poničený svatovítský chrám.

Ubrus místo ručníku

Anna prý byla velice skromná a ve volném čase ráda vyšívala. Ačkoli zřejmě nemusela mít opulentní hostiny, jako královna se jim nemohla bránit, protože patřily k životnímu stylu vládnoucího rodu.

Jídelníček se stále ještě hodně podobal tomu středověkému, ale díky zámořským cestám a objevu amerického kontinentu se na stole pomalu objevovaly i nové potraviny. 

Stoly byly pokryty látkovými ubrusy, které během jídla často sloužily k otření mastných a špinavých rukou. Vidličky se ještě nepoužívaly, a tak nejdůležitější byly ruce.

Proto prvnímu chodu vždy předcházela modlitba a po ní omytí rukou. Sloužící k tomuto účelu nosili malá umyvadla ke stolu.  

Oběd začínal hovězím vývarem

A co tedy tehdejší „první rodina“ jedla? Na začátek nesměla chybět polévka. Ferdinand byl zvyklý, že habsburské obědy vždy začínaly polévkou, a to především silným hovězím vývarem.

Král a královna si mohli každý den dovolit maso, a tak na stole nechybělo například vařené hovězí s různým kořením a zelenými bylinkami. Počínající renesance přináší i do kuchyně vlivy španělské či italské. Maso už se také před úpravou nakládalo do marinády a kromě tradičního rožnění se i vařilo nebo dusilo s různým kořením.

Stejně jako ve středověku se hojně podávala zvěřina a pernatá zvěř (tak se říká volně loveným ptákům), jako jsou křepelky, koroptve, bažanti, divoké kachny a holubi, volavky, jeřábi a labutě. Ušetřeni často nebyli ani drozdi či vrabci.

Koření domácí i vzácné z dovozu

V menu nechyběly ani ryby. Mezi ryby, které se nacházely na stolech šlechty, patřil úhoř, i když ten byl považován spíše za hada. Typické rybí pokrmy se připravovaly z lososa, štiky nebo okouna. Například štika se pekla s tehdy drahým dováženým kořením – s pepřem, zázvorem, šafránem či muškátem.

A když už jsme se zmínili o koření, z místních bylinek se využívaly petržel, máta, šalvěj nebo kmín, z vzácného zahraničního pak pepř, skořice, zázvor, muškátový oříšek a šafrán. Majoránka, rozmarýn, tymián a bazalka se už sice ze Středomoří dostaly i do středu Evropy, ale na svou příležitost teprve čekaly.  

Jak si osladit život

Cukr byl zcela vzácný, občas se dovážel třtinový. Potraviny se sladily především medem, který se přidával i do různých omáček k masu. Med se také přidával do různých moučníků, kterými panstvo končilo obědy. Polévaly se jím kaše či koláče nebo se z něj pekl perník.

Jídlo se zapíjelo většinou vínem, které se pěstovalo v zemích, kterým Jagellonci a později Habsburkové vládli. 

A ještě poznámka na závěr. Ferdinand pro svou milovanou Annu dal postavit v Praze letohrádek Belveder. Jeho dokončení se Anna nedočkala, protože umřela v pouhých třiačtyřiceti letech během patnáctého porodu. Ferdinand se po její smrti přestal holit. Zemřel sedmnáct let po ní s jejím portrétem v ruce. 

Náš tip: Hovězí vývar s játrovými knedlíčky by obstál i na stole Anny a Ferdinanda.

Zdroje informací:

mittelalter.fandom.com: Speisen des Adels

dia.aau.at: Gerichte voller Geschichte – Essen in Österreich

epochaplus.cz: Jídlo na renesančním českém dvoře: Šlechta si dopřává šest chodů, sloužící o dva méně

stoplusjednicka.cz: Anna Jagellonská: Oblíbená česká královna