Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Poznat každou houbu, kterou najdete v lese, je asi snem mnoha houbařů. Zrovna v našich lesích je ten seznam opravdu obsáhlý. Navíc se mnoho hub podobá jedna druhé a liší se v nepatrných detailech. Navíc se vám může stát, že natrefíte na druh, který u nás běžně neroste, ale připutoval z ciziny.

Jak houbařům zamotat hlavu?

Pokud chodíte pravidelně na houby, asi víte, že v lese se dá najít ledacos. Kromě běžných druhů se občas objeví i houby, které na vašem oblíbeném místě běžně nerostou. Důvodů může být několik.

Výtrusy se přenášejí větrem, vodou nebo na srsti zvířat a přibližně stejné podmínky jim umožní vyrůst i daleko od jejich obvyklého stanoviště. Roli hraje také počasí. Neobvykle teplé, vlhké nebo naopak suché období může změnit podmínky v půdě a způsobit, že se některé druhy objeví tam, kde je houbaři v minulosti téměř nevídali.

Na neznámé houby dávejte pozor

Takový nález může být pro houbaře zajímavým překvapením, ale neznamená automaticky, že jde o nový nebo vzácný druh. Houby jsou unikátní organismy, které si žijí svým vlastním životem bez ohledu na okolí, a některé se objeví jen v určitých letech.

Pokud narazíte na houbu, kterou neznáte nebo která vám připadá nezvyklá, je lepší ji nesbírat k jídlu jen podle podobnosti s jiným druhem. Pomoci může fotografie celé plodnice včetně klobouku, třeně a místa růstu a následné ověření v důvěryhodném atlasu hub nebo u mykologů.

Tři méně obvyklé houby, které můžete najít

1. Hřib štíhlotřenný 

V současnosti jde o mimořádně zajímavý druh jedlé hřibovité houby, protože v českých lesích je nováčkem. Pochází ze Severní Ameriky a do Evropy se dostal pravděpodobně s borovicovými sazenicemi. V září 2026 už byl potvrzen také v Česku, konkrétně na Liberecku. Má nápadně dlouhý třeň (nohu), zatímco klobouk působí v poměru k noze poměrně malým dojmem. Právě podle dlouhého, štíhlého a výrazně zdobeného třeně ho můžete poměrně snadno poznat.

Mykologové z jeho objevu nejsou příliš nadšeni, protože tento hřib se projevuje jako invazivní. Znamená to, že by mohl konkurovat některým evropským druhům, zejména houbám, které se vyskytují pod borovicemi, a postupně některé druhy dokonce úplně vytlačit.

2. Křemenáč krvavý 

Patří mezi nápadné jedlé houby. Poznáte jej podle oranžově až červeně zbarveného klobouku a třeně pokrytého rezavými až červenohnědými šupinkami. Roste především v listnatých a smíšených lesích, často v blízkosti osik a dubů, a najít jej můžete od června až do pozdního podzimu. Zajímavé je, že při poranění se jeho noha mění na výrazně načervenalou.

Jde o poměrně statnou houbu s průměrem klobouku až 20 cm. Výhodou je, že hmyzu příliš nechutná, takže je výrazně méně červivý než jiné druhy hřibovitých hub.

3. Hřib moravský 
Patří mezi nejvzácnější hřibovité houby, se kterými se můžete v naší přírodě setkat. Přestože jeho název odkazuje na Moravu, narazit na něj můžete i třeba v Polabské nížině. Má rád teplé listnaté lesy a starší dubové porosty. 
Je chráněný zákonem a jeho sběr je zakázán. Pokuta za porušení legislativy se pohybuje od 1000 až do 100 tisíc korun. Hřib moravdský je uveden také v Červeném seznamu hub České republiky. Mimořádně zajímavá je jeho vůně. Dužnina může vonět po kombinaci kokosu, kopru a vanilky či skořice. Právě to je skvělým určovacím znakem. 

Babiččina houbová smaženice

Smaženice z hub je základ, který snad každý správný houbař připraví jako první po příchodu z lesa. Vůni čerstvých hub doplní vajíčka, cibulka a také sádlo, na kterém smaženici usmažíme. S čerstvým chlebem si pochutná každý.

Na přípravu budete potřebovat: 

V naší fotogalerii se potom můžete podívat nejen na výše uvedené jedlé houby, ale i na další druhy, se kterými se v lese můžete setkat.

Recepty k tomuto článku

Komentáře

]