Redaktorka Topreceptů Iva Jechová pekla dorty na zakázku. Zkušenosti cukrářky dnes předává ve svých článcích

Zlomená noha ji přivedla k nové práci

Cesta Ivy Jechové do redakce Topreceptů začala trochu nečekaně. V době, kdy už byla v důchodu, se stále věnovala pečení dortů na zakázku. Pak si ale zlomila nohu a práci, která ji bavila a naplňovala, musela ze dne na den ukončit.

„Hledala jsem nějaký způsob uplatnění, protože – i když jsem už byla v důchodu – nemohla jsem přestat něco dělat,“ vzpomíná Iva. Toprecepty v té době dobře znala. Sama na web chodila pro recepty, inspiraci i různé kuchařské postupy. Když zjistila, že redakce hledá nové posily, rozhodla se přihlásit.

I s psaním ale měla určité zkušenosti. Jako dítě ráda četla a také psala pro zábavu povídky, pohádky i romány, které ovšem nikdy nevyšly. Později se věnovala jiným profesím a příležitost psát profesionálně do té doby nedostala. Nabídka Topreceptů tak pro ni znamenala možnost vrátit se k něčemu, co ji vždy bavilo.

Od malování skla přes práci s lidmi až k dortům

Také profesní cesta Ivy Jechové byla pestrá. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou a pracovala jako malířka skla. Později vystudovala Univerzitu Jana Amose Komenského a působila jako sociální pracovnice, učitelka a lektorka.

Nakonec se postupně dostala i k další své velké zálibě – pečení. Dorty a zákusky připravovala na zakázku, věnovala se i slaným dortům a chuťovkám a zajišťovala rauty a svatební hostiny od sladkého až po slané.

Právě bohaté zkušenosti s cukrařinou dnes využívá i při práci pro Toprecepty. Má na starosti rubriku Domácí cukrárna, v níž čtenářům radí s přípravou moučníků, těst, krémů i dalších cukrářských výrobků a předává jim zkušenosti, které sama získala v průběhu let věnovaných pečení. A kupodivu se jí hodí i její úplně první profese. „Mám ráda práci s potahovací hmotou a modelaci dekorací. Myslím, že v ní uplatňuji své zkušenosti z práce malířky,“ říká.

V kuchyni pomáhala už jako dítě

Vaření a pečení ale Ivu bavilo dávno předtím, než se mu začala věnovat profesně. Odmalička pozorovala v kuchyni babičku, maminku a tety, které ji nechávaly pomáhat. V deseti letech už chodila do kroužku vaření a nové znalosti následně zkoušela na své rodině. „Myslím, že jsem byla dobrá, chutnalo jim,“ vzpomíná.

Na jejím dnešním vaření se podepsalo hned několik kuchyní. Vyrostla na slovenských jídlech, která popisuje jako chudá a jednoduchá, a zároveň na bohatší a vydatnější maďarské kuchyni. Po svatbě k nim přibyla česká a německá kuchyně z rodiny jejího manžela. Díky dceři, která dlouhá léta žila ve Španělsku, získala vztah i ke kuchyni této země.

Jedno nejoblíbenější jídlo by však vybírala těžko. Její chutě se během života měnily a dnes jí podle jejích slov udělá radost klidně i obyčejná ovesná kaše s ovocem. Jedna surovina má ovšem do její kuchyně vstup téměř zakázán – od dětství nemá ráda syrovou cibuli.

Věnečky a větrníky si návštěvy objednávají předem

Když se k Ivě chystá návštěva, někdy ani nemusí přemýšlet, co upeče. Hosté si totiž zákusky ke kávě „objednávají“ předem. Mezi nejžádanější patří žloutkové věnečky, poctivé větrníky a krémešky z listového těsta. Z její slané kuchyně má rodina v oblibě například kousky masa pečené v asijské marinádě.

Odpalované těsto přitom patřilo k cukrářským disciplínám, se kterými Iva kdysi bojovala. „Docela dlouho jsem bojovala s odpalovaným těstem. Nakonec jsem si vytvořila vlastní recept, který mi sedí. Když zkusím jiný postup, není to ono,“ říká.

A právě podobné zkušenosti se dnes promítají do jejích článků. Nejde jen o znalost receptu, ale také o zkušenost s tím, co se při jeho přípravě může pokazit a jak tomu předejít.

Co nezná, to si vyzkouší

Při psaní Iva čerpá především z toho, co sama za dlouhé roky v kuchyni poznala. „Až na malé výjimky pracuji podle svých zkušeností, receptů a vzpomínek. Mám schované rodinné kuchařky a všechna témata, o kterých píšu, vycházejí z mého života od dětství až dosud. Když mám pocit, že ještě něco nevím, vyzkouším to,“ říká Iva.

Funguje to ovšem i naopak a Iva často při práci najde spoustu zajímavých receptů, které pak sama vyzkouší a některé si ponechá ve svém domácím repertoáru. Jedním z nich je například vánočka Moniky Absolonové. A o Vánocích podle svých slov nikdy neodolá tomu, aby vyzkoušela nové druhy cukroví.

Při psaní se vracejí chutě i vůně dětství

Iva prý ráda píše o čemkoliv. Baví ji různorodost témat, i když respekt má například před těmi zahradními. Péče o zahradu jí ale úplně cizí není – žije v rodinném domě a řadu plodin si s rodinou sama pěstuje.

Pyšná je podle svých slov na všechny články, které se čtou, osobní vztah pak má k těm, které vycházejí z osobních a rodinných vzpomínek – tedy k pokrmům a článkům o nich.  „Při psaní cítím jejich vůni a na jazyku jejich chuť. Vidím i zástěru, kterou měla máma na sobě. Milovala jsem její rýžový nákyp,“ dodává Iva.

Na fotografie Iviných jídel se můžete podívat v naší fotogalerii: 

Náš tip: Iva vyzkoušela i tortillové špízy podle našeho videoreceptu.