Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Ukázat 7 fotografií

Milan Enčev se sám označuje za velkého herce malých rolí: „Jsem takový novodobý Jiří Lír,“ směje se při rozhovoru. Spolu si však povídáme nejen o jeho velké vášni – vaření, ale trochu i o dětství a životě, který vůbec neměl lehký. Nestěžuje si, bere to tak, že to k herectví patří. Pak prý se může do různých rolí lépe vžít. Kamarádi si od něj nejraději pochutnají na svíčkové a nikdy by nesnědl sarančata a žáby.

Dobrosrdečný mlsný zloun

„Hrál jsem skoro všude. Mám pocit, že když potřebují nějakého zlouna, fízla, úchyláka, či komunistu a tak, tak zavolají mě.“ A opravdu! Zahlednout jste ho mohli jako policistu Bařinku v Ulici, kuchaře v Ohnivém kuřeti, tajného policistu v Krejzových. Hrál i v Devadesátkách nebo v Bábovkách, nejznámější je však asi jako policista Tománek ze seriálu Slunečná. Velké role hraje především v divadle Radka Brzobohatého, třeba Harpagona v Lakomci. Nyní se objevil jako průvodce po českých řekách a přehradách v pořadu Za rybami. Rybaření je jeho další velký koníček. Ryby chytá, ale nejí.

Hraje sice většinou nesympatické zlouny, ale v reálu je to usměvavý člověk, který rád pomáhá ostatním. Má krásně posazený hlas, a tak často namlouvá i audioknihy, často i pohádky, které taky v době koronaviru na YouTube předčítal dětem.

K vaření se dostal už jako malý. Vyrůstal bez tatínka, a tak mu jsou bližší spíše ty maminkovské činnosti. Ale jak se mu to hodilo později! Těsně po narození syna od něj jeho žena odešla a nechala ho na dítě samotného. Vychovat syna Milana mu pomáhala jeho maminka. On hrál a maminka-babička trávila čas se synem-vnukem. Z dalšího vztahu má jedenáctiletou dceru Evu. Milan Enčev je teď podruhé ženatý s Martinou a rodinný život si užívá. Pro web Toprecepty.cz jsme jej vyzpovídali hlavně na téma vaření!

Vaříte doma běžně nebo jen příležitostně?

Vařím často a rád, je to můj koníček a miluju, když to, co uvařím lidem chutná. Líbí se mi ten pohled na spokojené strávníky.

Kdy vás začalo vaření bavit?

Docela brzo. Jako dítě jsem pozoroval maminku a fascinovalo mě vše. Miloval jsem třeba syrové játrové knedlíčky. Postupně jsem začal vařit vajíčka, maso a omáčky a bylo to. Hodně jsem taky experimentoval, protože jsme nepatřili mezi bohaté rodiny. Vymyslel jsem třeba chleba ve vajíčku s marmeládou (smích) a další dobroty. Babička Máňa mě naučila dělat karamel a cukrkandl a já s tím dodnes machruju.

Od kolika let jste se začal motat kolem ní v kuchyni a pomáhat jí?

Já bych řekl, že tak od 8 let. Měl jsem neustále hlad, a tak jsem si vytvářel nové a nové dobroty. Maminka pak musela dokonce zakročit, protože jsem vařil s takovou vášní, že mě v 11 letech poslali na odtučňovací kúru do kladenské nemocnice. Tam byl hlad! Stejně to u mě nezabralo.

Byl jsem roztomilé kulaté dítě a sestřičky mi nosily tajně dobroty. Já jsem jim za to říkal básničky. Na to jsem byl dobrý. Byl jsem jako pes, hodily mi salám a já hned spustil: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné…“

Vaše maminka byla cukrářka. Na kterou její dobrotu vzpomínáte nejčastěji?

Maminka dělala sladkosti, když mohla. Já nejvíc miloval piškotový dort s ovocem a šlehačkou. Chutnaly mi i různé druhy bábovek s cuketou, Margotkou nebo pudinkem. U té pudingové jsem nejvíc miloval tu fázi úklidu. To připečené ze dna hrnce jsem vylízal, moje hlava v kastrolu nebyla vůbec vidět. Maminka ráda a hodně s vášní cukrovala a stávalo se, že na sladké knedlíky jsem si dal půlku másla a půl kila moučkového cukru – dodnes to tak miluju… Jo a nesmí se zapomenout na zakysanou smetanu! To z toho na talíři vznikne takové sladké bahýnko, a to jsem v sedmém nebi.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Miluji maso i zeleninu. Ale zbožňuji škvarkové placky, sladkosti a obyčejné langoše. Největší láska jsou samozřejmě řízky s bramborovým salátem. Klidně si však dám i sushi. To mě naučila jíst Lucka Vondráčková. Ta snad nic jiného nejí! Když někam jedeme, trvá na sushi. Ona má ráda sushi, které připomíná dorty se šlehačkou nebo rolky s kuřecím, to je obalené bůhví čím a polité bůhví čím. Já se držím zpátky, dám si vždy sushi s ředkví a šlus.

Je něco, co byste nikdy nesnědl? Co nemáte v jídle rád?

Ano. Při našich cestách s batohem a motorkou po Thajsku jsem v thajské kuchyni narazil na pečená sarančata a jiný hmyz. I žábu, která se jedla zaživa. Je to zvláštní, když se žába na vás kouká, co jako bude a strávník váhá, jak zvíře ochutnat – pro oba divná, trapná situace… Manželka ochutnala pavouka i kobylky. Já ne. To je něco, co opravdu nemohu. Nevadí mi, když někdo místo řízků bude chtít švába v těstíčku nebo kudlanku na másle, klidně i smažené mravence - máme domácí nechtěný chov… klidně to připravím, ale neochutnám. V jídle mám rád kmín. Ten miluju!!! Všude!!! Ráno je sice peřina u stropu, ale já si nedám pokoj. Za to moc nemusím cibuli.

Prozradíte nějakou veselou příhodu s vařením, přípravou jídla?

Nevím, jestli můžu, ale tak jo. Jednou mi do polévky vletěl pták. Dal bych to nekomentoval. Přežil. Další zvířata jsem již zabezpečil. Želva je u nás chovná a slíbil jsem manželce, že želví polévku dělat nebudu. Stejně tak je u nás v bezpečí moje ryba Irma. Pojmenoval jsem ji po tchyni, a tudíž ani rybí polévka nehrozí, páč by to nedělalo v rodině dobrotu. 

Zapojoval jste do vaření i své děti? Co jste si nejvíce užili?

Moje dcera Eva, ta je šikovná, dělá mi i ráno vajíčka, obložené talíře i pečený banán. Má to však vadu, že je trochu bordelář po mně a kuchyň pak vypadá jako po výbuchu. A do úklidu žhavá není…taky po mě. A syn Milan (22 let) ten skončil na úrovni bagety, u které přemýšlí, jestli se mu vyplatí ji vůbec řezat a plnit ,či je to moc úkonů najednou. Ale zase umí jiné věci a jsem na něho pyšný. Obě děti jsou skvělé.

Uplatnil jste někdy své kuchařské dovednosti v nějaké roli?

Ano. Vždyť v seriálu Ohnivé kuře jsem hrál Dohnala, což byl kuchař alkoholik. Vařilo se tam opravdu všechno reálně a člověk se na natáčení těšil. Tam mě překvapil můj kolega a kamarád Richard Tesařík, který pojídal syrové vepřové… Co se v seriálu uvařilo, to se taky snědlo. Byla to práce snů… Jednou jsme museli sníst asi 40 řízků. Byl to ráj. Přibral jsem tam 13 kg, které jsem nikdy neshodil.

Pak jednou ve filmu Daleko do Nashvillu, který dělal Tomáš Bařina, jsem měl jíst hamburger. Netušil jsem, co to bude za peklo! Záběr se točil z X stran a já musel sníst asi 18 hamburgerů. Pár měsíců jsem nemohl mleté maso ani vidět.

Nosíte své výtvory i hereckým kolegům na plac?

To ne na to máme Valérii Zawadskou, která vždy neopomene něco přinést. Já bydlím už pár let za Prahou, a tak toho moc nenosím. Kdo chce něco ochutnat, musí za mnou přijet.

Moc rád si zajdu do úžasných restaurací v Praze a nechám se hostit pro změnu taky já. Zvlášť miluji takovou brazilskou restauraci, kde můžu jist, dokud neprasknu. A to poctivě dělám. Mám pak problém dojít domů a vyjít i schody, protože mě břicho převažuje… Ale jídlo, jídlo je láska.

V čem vás nyní mohou čtenáři vidět? S kým nyní spolupracujete?

Nově pracuji na seriálu, který napsal Rudolf Hrušínský nejmladší a režíruje ho Karel Janák. Hraji tam dobrou duši vesnice obecního policistu. Točím také nový seriál na TV Prima Dobré zprávy, který poběží od září. Úplnou novinkou jsou audioknihy, na kterých jsem pracoval s producentem Filipem Marešem. Já a moji kolegové z divadla Radka Brzobohatého jsme udělali krásných 7 audioher – například Ucho s Luckou Vondráčkovou nebo Maryšu s Romanou Goščíkovou, Bílou nemoc nebo Medvěda s Vandou Hybnerovou a další úžasné hry. Které si můžou lidé poslechnout na Audiolibrix a dalších platformách. A taky se moc těším až zase začnu namlouvat pohádky od Sandry Dražilové. O všech svých aktivitách informuji na svém Facebooku a Instagramu.

Co u vás kamarádi považují za kuchařský majstrštyk?

Svíčkovou. Dokonce na ni ke mně jezdí můj kamarád režisér Karel Janák s Romanou Goščíkovou (ředitelka Divadla Radka Brzobohatého a manželka Karla Janáka). Karel po mně neustále loudí recept, ale nesmím mu ho ještě dát, aby mě obsazoval do svých filmů. Je to ode mne trochu forma nátlaku, ale co by člověk pro roli neudělal. Některá děvčata mají jiné metody, ale my chlapci si našli taky cestu. 

Nám byste ten recept nedal? 

Ale no tak jo, když tak prosíte... Pište si suroviny. Potřebujete: 1 kg hovězí svíčkové, mrkev, celer, petržel a voňavý špek, sůl, pepř, tymián, cukr,1 l mléka, 500 ml smetany (40 %), 3 vrchovaté lžice brusinkové marmelády a citrón. Jak na to? Vždy jednu mrkev, petržel, celer a trochu špeku si nakrájíme na klínky. Zbytek zeleniny a špeku nakrájíme na kostičky. Klínky prošpikujeme hovězí maso. Opepříme ho, osolíme a svážeme ho, aby pěkně drželo tvar.

Maso dáme do pekáče na nakrájenou kořenovou zeleninu se špekem. Bohatě ho ještě osolíme a opepříme a posypeme tymiánem. Přikryjeme druhým pekáčem a vložíme do vyhřáté trouby. Ideální je teplota kolem 150 °C, při ní maso pečeme pomalu 4 hodiny. Pak plech sundáme a maso se zeleninou odkryté pečeme ještě dalších 40 minut.

Mezitím si svařením cukru připravíme domácí karamel. Aby se karamel tak nepřipaloval, cukr navlhčíme vodou a pomalu ho rozpouštíme.

Hotové maso necháme odpočívat na mřížce. Upečenou zeleninu přesypeme buď do hrnce nebo mixéru. Přidáme litr mléka a rozmixujeme. Postupně přilijeme všechnu smetanu a nakonec přidáme 3 vrchovaté lžíce brusinkové marmelády a karamel, a ještě jednou řádně promixujeme. Nakonec dochutíme ještě citrónem, solí a případně ještě cukrem.

Maso nakrájíme na plátky a dáme na talíř. Podáváme s domácím houskovým knedlíkem a na talíři porce ještě dozdobíme nezbytným brusinkovým terčem. 

Témata: VIP, maso, zelenina, česká kuchyně, svíčková

Recepty k tomuto článku

Komentáře

Ke článku nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář

Přidat komentář


Naše kuchařka 2

Nově v prodeji!

Koupit

Každé ráno pro Vás vyberu osvědčené recepty a pošlu Vám je e‑mailem. Vaše Marie Marie

Přidejte se k více jak  100 000 odběratelům