Václavky právě začínají lákat houbaře. Pozor na jedovatou houbu, která se jim podobá

Jak poznat a správně sbírat václavky

Václavky patří mezi typické podzimní houby, které můžete najít nejčastěji ve velkých trsech na pařezech stromů nebo na odumřelém dřevě. Pro houbaře jsou zajímavé nejen množstvím, ale hlavně specifickou výraznou chutí.

Václavky mají obvykle medově hnědý až žlutohnědý klobouk, často s drobnými šupinkami. Typickým znakem je prsten na třeni, který je u mladých plodnic dobře patrný. Některé plodnice mají schopnost v noci světélkovat.

Pozor na záměnu s jinými druhy hub. Pokud si nejste jistí určením, nesbírejte je. Samotný vzhled není zásadní pro bezpečné rozeznání od jiných, nejedlých druhů.

Záměna vám může ublížit

Sezóna václavek je od konce léta do podzimu, přičemž největší „úlovky“ můžete najít po ochlazení a deštích. Rostou především v listnatých i smíšených lesích. Trsy mohou být opravdu početné, takže během jedné návštěvy lesa můžete nasbírat větší množství. Při sběru vybírejte mladé a pevné plodnice. Staré, rozbředlé nebo červivé houby v košíku nemají co dělat.

Václavky můžete zaměnit za jedovatou čepičatku jehličnanovou. Na rozdíl od těchto jedlých hub má čepičatka zcela hladký povrch klobouku, voní po mouce nebo okurkách a roste i na dřevě jehličnanů.

Další nebezpečná záměna je za třepenitku svazčitou, rovněž jedovatou houbu. Její příbuzná třepenitka cihlová je pouze nejedlá. Ta jedovatá je sírově žlutá až výrazně zelenavá, nejedlá olivově šedá. Obě třepenitky pak poznáte podle chuti, protože jsou výrazně až odporně hořké. Pokud náhodou tuto houbu ochutnáte, právě chuť vás bude varovat. Ihned si vypláchněte ústa a sousto ani vodu nepolykejte.

Pokud václavky zaměníte za opeňku měňlivou, nic se nestane, protože se jedná o chutnou, po oříšcích vonící jedlou houbu. Další možnost záměny je ještě za šupinovku kostrbatou, která je nejedlá, tuhá a nahořklá.

Václavky před vařením vždy tepelně upravte

U václavek určitě nespoléhejte pouze na krátké opečení na pánvi. Před konzumací je důkladně tepelně upravte. Stačí je asi 20 minut povařit a následně dále upravovat. Syrové nebo nedostatečně tepelně upravené václavky mohou způsobit zažívací potíže.

Dají se používat do smaženice, omáček, polévek nebo houbové směsi. Vodu z prvního povaření nepoužívejte jako základ pokrmu. Mladé václavky můžete po předvaření zamrazit, případně je naložit do sladkokyselého nálevu. Hodí se také do směsí s dalšími houbami. Velmi chutné jsou václavky zavařované v octě.

Zavařené václavky

Nebojte se pařezovitých hub a vyzkoušejte václavky. Tyhle nejedlé houby se po tepelné úpravě stávají jedlými a jsou opravdovou pochoutkou. Na sušení se příliš nehodí, ale do guláše zcela jistě ano. Nejvhodnější je ovšem zavařování ve sladkokyselém nálevu.

Na přípravu budete potřebovat: 1 kg václavek, 2 čerstvé papriky, 2 mrkve, 3 cibule, sůl dle chuti, bobkový list dle chuti a 1 Deko.

Jak na to?

1. Očištěné hlavičky václavek 20 minut povařte v osolené vodě.
2. Zeleninu očistěte. Cibuli a mrkev nakrájejte na kolečka, papriky na kousky.
3. Houby sceďte a spolu s cibulí, mrkví, paprikou a bobkovými listy naskládejte do čistých zavařovacích sklenic.
4. Deko připravte podle návodu a nalijte do připravených sklenic.
5. Hrdla sklenic otřete a zavíčkujte čistými víčky. Sterilizujte 20 minut od bodu varu.

V naší fotogalerii si můžete porovnat václavky obecné s dalšími podobnými druhy hub.

Fotogalerie - Václavka obecná a zaměnitelné druhy

Další 4 fotky

Ukázat 7 fotografií