Polévka pro mlsného vnuka

Mám dva vnuky, z nichž ten mladší je hooodně vybíravý. Nesní vajíčko, špenát, houby a ještě spoustu dalších věcí. Tak i při mém repertoáru mám problém s vařením, on totiž spoustu jídel odmítá, aniž by je ochutnal. Prostě zatne pusu a to je konečná.

Jak do polévky propašovat vajíčko, aniž by to poznal, je celkem kumšt, protože už začíná tvrdit, že tam vajíčko sice nevidí, ale že ho tam cítí. V této polévce je rozmixované, někdy dávám vajíčka zastřená všem, jen jemu ne.

Přitom je polévkový a omáčkový, svíčkovou nebo rajskou by jedl klidně 2 dny za sebou a to k obědu i večeři.

Aby vajíčko přece jen měl, dělám do polévek různé nočky a kudrbánky, no aspoň toto vzal na milost ke svým "vybraným" chutím.

Na Pepka námořníka nedá, tak špenát bude ještě dlouho, ne-li vůbec, zapovězen.

Ze surovin, kteté tu uvádím, je polévka vellmi dobrá, celer s bramborami spolu dobře ladí a tak jsme si ji oblíbili i my dospělí.

Není do ní potřeba žádná jíška, ani ji nemusíte zahušťovat, o vše se postará celer a brambory. Určitě by část celeru šla nahradit cuketou, kterých je nyní všude dostatek, ale mně se líbí, že právě celer této polévce dodá dobrou pikantní chuť.

Třeba se bude hodit maminkám a babičkám, které mají doma také takové mlsné "jazýčky" jako já a uvařit si ji mohou i lidé s bezlepkovou dietou.