Naše prababičky nepotřebovaly konzervanty. Přesto jim zásoby vydržely celý rok

Zavařování potravin je známé už 300 let

S první zakonzervovanou potravinou „přišel“ v roce 1809 francouzský kuchař Nicolas Appert, když vložil jídlo do silných skleněných lahví, ty důkladně uzavřel a vyvařil ve vodní lázni. Tím spatřila světlo světa sterilizace.

Tato metoda se záhy stala oblíbenou a zakrátko se zavařovalo téměř po celém světě. U nás se tato konzervace potravin stala téměř národním sportem a mnohé hospodyně dodnes zavařují vše, co sklidí nebo nakoupí. 

Proč se potraviny zavařují?

Účelem zavařování čili konzervace potravin je zachovat jejich zdravotní nezávadnost a v co největší míře i kvalitu, které měly v čerstvém stavu. Konzervací se zabrání vzniku chemických reakcí v potravinách a rozvoji nežádoucích mikroorganismů. 

V domácích podmínkách se, stejně jako před 100 lety, používá především tepelná konzervace. Tímto způsobem se zavařovalo i v dobách, kdy neexistovaly zavařovací hrnce, mikrovlnné trouby a ani konzervační přípravky, které nám dnes usnadňují život. Tento pojem je však relativní, protože nám konzervanty sice ulehčí práci, ale našemu organismu neprospívají.

Jak zavařovaly naše prababičky

Základem zavařování potravin v dobách dávno minulých byly čistota, kvalitní a čerstvé potraviny, nálev a teplo. Velmi často se zelenina, ale i ovoce nakládaly do octa nebo do solného láku, protože obě tyto pochutiny jsou zároveň i ideálními konzervanty.

Další podstatnou roli při zavařování hrál alkohol. Jednak se do něj nakládalo ovoce a sloužil i k výrobě domácích likérů. Tradičně se samozřejmě připravoval sladkokyselý nálev, který zůstal téměř ve stejné podobě, v jaké ho znaly naše prababičky. 

Dnes si už asi málokdo vzpomene na zavařování např. česneku do sádla. Zabraňovalo se tak jeho vysychání. A velmi účinnou metodou konzervace bylo kvašení, které se praktikovalo nejen u zelí, ale i u celé další řady druhů zeleniny a dokonce i hub.

Také zavařování ovoce do medu dnes už asi znají jen pamětníci. Je pravdou, že v minulosti byl med podstatně levnější komoditou než tomu je dnes. V dobách, kdy se cukr prodával v homolích a hospodyně si jej hlídaly jako svatý grál, se zavařovalo téměř bez cukru, nejčastěji způsobem ve vlastní šťávě. 

Co se dalo najít ve spíži našich prababiček?

Naši předkové dokázali zužitkovat vše, co okolo nich rostlo, a to nejen plodiny na zahradách, ale i ve volné přírodě. Veškeré tradiční ovoce jako jablka, hrušky, švestky či meruňky a běžně pěstovaná zelenina od mrkve přes květák nebo okurky a zelí. Ale zavařovali i třeba kedlubny, ořechy, jeřabiny nebo křen. 

Kromě těchto potravin se zavařovala také vejce, maso a houby, a vlastně všechno, co mělo krátkou dobu trvanlivosti a rychle se kazilo. Při správně zvoleném postupu vydržely zavařené potraviny ve spíži rok i více.

Náš tip: Moderně pak můžete podle našeho videoreceptu zavařit třešňový kompot v horkovzdušné fritéze.

Zdroj informací: Bezpecnostpotravin.cz, kniha A. Vlčková/J. Baier: Zavařování