Pohlreich v Ano, šéfe! narazil na bývalého poslance a plukovníka v kuchyni. Po hádkách nakonec přišly i slzy

Z politiky do pivovaru

Pivovar Malý Janek v Jincích provozuje Jiří Janeček, bývalý pražský radní a poslanec. Do podnikání v gastronomii se přitom nepustil až v Brdech. Od roku 2014 měl podle svých slov pronajaté v Praze čtyři hotely a sedm restaurací a pivovar měl být původně hlavně radostí a zároveň místem, kde si bude vařit vlastní pivo pro své podniky.

Jenže pak přišel covid a z původního podnikání zbyl právě jen pivovar v Jincích. Ani jeho vybudování nebylo levnou záležitostí. „Když jsme to kupovali, tak jsme si na to brali pětadvacet milionů korun,“ přiznal Janeček Pohlreichovi.

Zanedbaný exteriér

Hned při příchodu ale Šéfa překvapilo něco jiného. Podnik zvenku nepůsobil příliš udržovaně a na fasádě zůstaly dokonce pozůstatky označení předchozího pivovaru. Uvnitř jej pak zaujal poměrně nepřehledný jídelní lístek a také speciální nabídka – za 490 Kč mohli hosté neomezeně popíjet místní pivo a následně se v podniku i ubytovat.

To, že zde vaří vlastní pivo ale Pohlreicha zaujalo. Janeček je totiž nejen majitelem podniku, ale také zdejším sládkem a na své pivo je patřičně hrdý.

V kuchyni velí bývalý plukovník

Zajímavé osazenstvo podniku majitelem zdaleka nekončilo. Když se Pohlreich vydal zjistit, kdo pro něj vařil, čekalo jej další překvapení. Zdejší šéfkuchař Zdeněk Vavřina strávil 32 let v uniformě a dotáhl to až na hodnost plukovníka.

V kuchyni mu pomáhá Katka, s níž spolupracuje už tři roky. „Hospoda patří k bejvalýmu poslancovi. V kuchyni vaří bejvalej plukovník. Gastronomie je nádherná věc. Tady jsou příběhy, který prostě nevymyslíš,“ komentoval neobvyklou sestavu pobaveně Pohlreich.

Když vaří jen hobby kuchař

To jídlo jídlo ho již pobavilo mnohem méně. Objednal si mimo jiné salát Caesar, moravského vrabce, pivovarský guláš a žebra. Caesar podle něj plaval v příliš velkém množství dresinku, moravský vrabec na něj působil jako „hobby vaření“ a guláši chyběl dobře připravený základ a výraznější dochucení.

Právě guláši věnoval největší pozornost. „Co je typický hospodský jídlo? Guláš. Bingo. Ten guláš, ten musí zvonit. Ten musí bejt prostě dokonalej,“ vysvětloval kuchaři. Když pak žebra označil za „tvrdý jak broky“, narazil. Bývalý plukovník s ním nesouhlasil a pustil se se Šéfem do debaty. Pohlreich mu ovšem připomněl, že v kuchyni demokracie příliš nefunguje, a nakonec jej označil za hobby kuchaře.

Pohlreicha přestaly bavit výmluvy

Problém ovšem nebyl jen v kuchyni. Pohlreichovi vadilo, jak podnik působí navenek. Staré tabule, zanedbané okolí nebo špatně čitelné nápisy podle něj hostům rozhodně nedávaly důvod vejít dovnitř. „Vaše prezentace tohohle podniku směrem ven do ulice je hrozná,“ řekl otevřeně Janečkovi. Ten argumentoval mimo jiné nedostatkem peněz, což Pohlreich příliš nepřijal.

Umytí parapetů nebo výměna starých informací ve vitríně totiž podle něj velkou investici nevyžadovaly. Majitel navíc často mluvil o tom, co jeho podnikání zkomplikovalo – od covidu přes vysoké úroky až po daně a ceny. A právě to začalo Pohlreichovi postupně vadit. Po prvním dni označil Janečka dokonce za „profesionálního stěžovatele na všechno“.

Ani pověst restaurace mezi místními nebyla zrovna nejlepší. Pohlreich se na ni vydal zeptat přímo do Jinců a dozvěděl se, že do pivovaru mnoho lidí nechodí a zaměstnanci se v něm poměrně často střídají.

Zátěžový test odhalil problém s jídelním lístkem

Při zátěžovém testu se ukázalo, že jedním z největších problémů podniku je příliš široký jídelní lístek. Do restaurace dorazilo 28 hostů a kuchyň najednou připravovala deset až dvanáct různých jídel. Objednávky se začaly hromadit a na některé pokrmy čekali hosté déle než půl hodiny.

Zatímco v kuchyni začínalo být pořádné dusno a Katka postupně ztrácela nervy, Jiří Janeček se snažil zachovat optimismus. Tvrdil, že jídlo lidem chutná a půlhodinové čekání není žádná velká prodleva. Ukázalo se ale, že ani s kvalitou jídla to není růžové. Pohlreich objevil studený pokrm, jeden z hostů si stěžoval na nedopečené jídlo a další na hořkou omáčku. Napětí rostlo i v kuchyni a Katka se pustila do ostré výměny názorů s majitelem.

Pohlreich nakonec uznal, že kuchaři během náporu dělali, co mohli. Janečkovi ale připomněl, že hosty nezajímají problémy provozovatele restaurace. „Chtěj jídlo, který bude stát za ty prachy, který tady utratili,“ shrnul jednoduše. A přílišnou radost z přežití zátěžového testu všem rychle zkazil. „Neukájejte se myšlenkou, že to dobře dopadlo. Sice jste přežili, ale mělo to bejt o hodně lepší,“ zhodnotil jejich výkon.

Je majitel brzdou podniku?

Po zátěžovém testu přišla na řadu ještě citlivější otázka – kdo by měl vlastně restauraci řídit. V podniku totiž pracuje také Janečkův syn Tomáš, který se stará o bar, ubytování a provoz. Katka se netajila názorem, že právě Tomáš vede podnik dobře a přináší do něj „svěží vítr“. Podle ní by bylo nejlepší, kdyby se Jiří Janeček soustředil na vaření piva a synovi do vedení restaurace příliš nezasahoval.

Majitele její slova příliš nepotěšila. „Dneska si celej štáb myslí, že já jsem brzda, že on je, že on to zachrání. A nikdo to nezachrání,“ posteskl si následně. Přesto připustil, že by mohl zkusit nechat podnik nějakou dobu fungovat bez svého řízení.

Pivovar potřebuje pivovarskou kuchyni

Další den už se začalo pracovat na změnách. Kuchaři z jídelního lístku vyškrtali pokrmy, které při zátěžovém testu nezvládali. Pohlreich jim navíc připomněl hlavní výhodu podniku – mají vlastní pivovar, a právě kolem něj by se měla točit i nabídka jídla. „Jste pivovar. Máte mít pivovarskou kuchyň,“ vysvětlil a pustil se s kuchaři do práce.

Vznikl nový pivovarský guláš, candát připravený po vzoru fish and chips v pivním těstíčku nebo pivní sýr doplněný ochutnávkou místního piva. Pohlreich upozornil i na vzhled jídla. Dnes si totiž podle něj hosté pokrm často nejprve vyfotí, a proto hraje jeho prezentace mnohem větší roli než dřív.

Jednodušší způsob vaření překvapil i samotné kuchaře. „Za dvě hodiny my jsme vlastně uvařili... já jsem z toho úplně jako...,“ hledala slova dojatá Katka, která se nakonec rozplakala. Pohlreich ji přitom ještě den předtím zažil ve zcela jiné náladě. „Včera poslala všechny do prdele a dneska je na měkko,“ glosoval situaci.

Nové menu zabralo

Když další den dorazili hosté, byla změna znát. Kuchyně nápor zvládala, jídlo hostům chutnalo a spokojená byla i Katka. Oproti zátěžovému testu podle ní šlo o posun „úplně o level vejš“. Pohlreich ocenil, že se kuchaři se změnou poprali, jednu výhradu si ale neodpustil. Stále mu vadil zanedbaný vnějšek restaurace a tabule před podnikem, s níž bojoval prakticky po celou dobu své návštěvy.

„Tahleta hospoda svým původním záměrem není špatnej nápad. Domácí pivo funguje. Co pokulhává, tak je to provedení a ta péče o ten podnik,“ shrnul před odjezdem. Podle něj přitom stačilo každý den udělat něco málo navíc.

Při návratu Pohlreich trochu „švindloval“

Jako vždy se na konci dílu Pohlreich do podniku vrátil, aby zjistil, zda si v Malém Jankovi jeho rady vzali k srdci. A první dojem nebyl úplně ideální. Tabule před restaurací zůstávala z dálky špatně čitelná a ani ochutnávka nedopadla bez výhrad. Hovězí steak s pepřovou omáčkou hodnotil poměrně dobře, svíčkovou by si ale představoval světlejší a smetanovější a fish and chips z candáta chutnaly, jak řekl „relativně dobře“.

Pak ale přišel obrovský hamburger a s ním i nepříjemné překvapení. „Tohle jako je úroveň, která asi úplně obstát nemůže,“ konstatoval Pohlreich. Zdálo se tedy, že Malý Janek na ocenění nedosáhne. Jenže Šéf se nakonec rozhodl jinak. Přiznal, že musel při hodnocení „malinko švindlovat“.

Došlo opět na slzy

Kuchyně podle něj stále nebyla dokonalá, bylo však jasně vidět, že se její úroveň oproti první návštěvě zvedla a kuchaři se na jeho rady nevykašlali. „Jestli si opravdu někdo zaslouží ocenit, tak jsou to ty lidi v tý kuchyni,“ rozhodl Pohlreich. Pro Katku to byla další emotivní chvíle a při předávání ocenění se znovu rozplakala.

Dojetí ovšem v Malém Jankovi dlouho nevydrželo. Za chvíli už se kuchaři opět pošťuchovali a dohadovali. „Oni už se zase hádaj. Ono je to snad posiluje nebo co,“ uzavřel pobaveně Pohlreich svou návštěvu pivovaru v Jincích.

Jak vypadalo natáčení v restauraci a pivovaru Malý Janek, zjistíte v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Ano, šéfe! 3. díl

Dalších 10 fotek

Ukázat 13 fotografií