Staročeská couračka: Ta nejjednodušší polévka z kysaného zelí se smetanou zasytí a zahřeje, kousek klobásky ji navoní

Nejlepší polévka na zimu

Couračka byla za starých časů oblíbenou zimní polévkou. Byla to ta nejprostší polévka, která se připravovala z těch nejobyčejnějších surovin, které byly v zimě dostupné. Naši předkové v ní sázeli na ověřenou kombinaci brambor a zelí, která se objevovala i v mnoha dalších staročeských pokrmech.

Díky bramborám polévka dokonale zasytila, kysané zelí dodalo potřebné živiny, o něž byla v zimě nouze, a koření jako bobkový list, nové koření a pepř polévku dochutilo. V té nejobyčejnější verzi, kterou si mohli dovolit i v nejchudších chalupách, se do polévky dávalo mléko, luxusnější pak byla verze se smetanou, která hezky zjemnila chuť zelí.

V čase zabijaček se ale mohla vylepšit i sádlem, klobáskou nebo třeba slaninou. Taková polévka pak musí zachutnat i těm nevybíravějším strávníkům. 

Polévka, u které nabryndáte

Zelných polévek existuje celá řada a říká se jim různě. Couračka původně pochází z Podkrkonoší, později se rozšířila i do dalších koutů naší země, převážně do Jižních Čech – často se tak můžete setkat i s názvem jihočeská couračka. Couračka je pak nářeční výraz právě pro zelnou polévku. Slovo courat kdysi znamenal nejen loudat se, ale i bryndat. Jeho přenesení na polévku je pak poměrně jasné.

Couračka se totiž podávala obvykle ve velké míse, která se dala doprostřed stolu a každý si z ní nabíral lžící. Než se však polévka donesla do úst, odkapávala tekutina ze zelí a zanechávala na stole „couravou stopu“. Zelné polévce se někdy říkalo i couralka, cacarka, střapačka, zelnice, zelnuška, zelouka, zelovka či kapustnice. Na Moravě pak byla a dodnes je známá jako kyselice. 

Jak na klasickou couračku?

V původní verzi se tato polévka vařila právě jen z kysaného zelí, obyčejného nebo kyselého mléka, které se svařilo s moukou, a brambor, posléze se přidávaly další ingredience. Odtud pak vedla cesta k zelňačce, která se u nás nejčastěji připravuje v současnosti – ochucené mletou paprikou a vylepšené klobásou.

Pokud byste si ale chtěli uvařit původní staročeskou bílou couračku, můžete se do toho pustit podle následujícího receptu. A aby vám víc chutnala, můžete přidat i trochu špeku či slaniny nebo rovnou klobásu. Jak na to? 

Budete potřebovat: 500 g kysaného zelí, 3 středně velké brambory, 2-3 lžíce cukru (podle kyselosti zelí), 2 bobkové listy, 5 kuliček nového koření, 1 lžičku celého pepře, sůl, kmín, 1 cibuli, 100–150 g uzené slaniny nebo špeku, 1 lžíci sádla, 2 lžíce másla, 1 lžíci hladké mouky, 200 ml smetany, pikantní klobásu (nemusí být). 

1. Do jednoho hrnce dejte vařit zelí i s nálevem, přidejte cca 300-400 ml vody, nové koření, pepř a bobkový list a povařte. V průběhu vaření zelí podle chuti oslaďte. 
2. V druhém, menším hrnci uvařte oloupané, na kostičky nakrájené brambory se solí a kmínem. Vody dejte jen tolik, aby byly brambory ponořené.
3. Než se uvaří, na pánvi orestujte na kostičky nakrájenou slaninu. Přidejte lžíci sádla a na kostky nakrájenou cibuli. Tu osmažte dozlatova.
4. Když jsou zelí i brambory měkké, přelijte brambory i s vodou k zelí. Mezitím si připravte z másla a mouky jíšku, přidejte ji po polévky a povařte dohromady ještě asi 10 minut. Podle chuti dosolte, a pokud je třeba, tak i doslaďte. Z pánve přidejte osmaženou slaninu s cibulí.
5. Polévku odstavte a nakonec vmíchejte smetanu. Případně můžete nakonec přidat na kolečka nakrájenou a opečenou pikantní klobásu.

Náš tip: Trochu jinou zelňačku s kroupami rovněž z Krkonoš si můžete uvařit podle našeho videoreceptu.