Havířina

Dajda: Moje babičky pocházely z Jižních Čech, tam se zase vařily jiné bašty. Havířina byla pro mě tenkrát k nepochopení. Noky do brambor! Ale pak jsem jim přišla na chuť, a vařili jsme je doma dost často. Manželova babička, která pocházela z Vejpnic u Plzně dělala také bramborové placky, tenoučké, skoro průsvitné, pomazané rozpuštěným sádlem a posypané mletým mákem s cukrem, stočené do tenkých ruliček. Vykrajovala je poklicí a byly neodolatelné. Prošly mozkem pěkně závit po závitu. Mrzí mě, že jsem si nevzala recept, neboť to byla krmě na královský stůl. Dělám je také, ale té absolutní dokonalosti jsem stále nedosáhla. I když už se blížím. Manžel miloval bramborovou buchtu ze syrových brambor, dělala jsem mu ji často k bramborové polévce. Tak to měl rád. Bohužel mi loni před Vánoci zemřel, tak už ji občas upeču švagrovi, protože bráchové měli od babičky vejprnické rádi všechno. Jak jinak. U mé babičky v Ražicích u Písku se zase dělaly bavorské vdolečky, měly uprostřed důlek, kam přišla malinová marmeláda nebo povidla, na ně strouhaný tvaroh od Jirášků a smetana od "Šterouc" krávy. Babi ve Vejprnicích dělala zase vdolky na plotně, mazala je sádlem nebo máslem, a jedly se buď nenamazané k bramboračce či namazané povidly, strouhaným tvarohem a kysanou smetanou ke kafíčku. Když se mluví o jídle, jsem k nezastavení. Zdravím. Laďka