Kadlíkova hamounská bábovka

1. Včera jsem zakoupil malý ruční šlehač a hnětač, tak jsem přistoupil k jeho vyzkoušení. Rozhodl jsem se pro bábovku, prostudoval recepty a začal improvizovat.
2. Do mísy jsem dal tři žloutky a vytanula mě v mysli babička a její rady mojí matce : "Vraž do tej buchty ešče pár žůtků, ať je to žuté!!! Ať ťa nepomlůvjá!!!" Přidal jsem ještě dva.. No a s myšlenkou na babičku jsem pokračoval... Jeden hrnek cukru se mi zdál málo, tak jsem ještě půl hrnku přidal. Dal jsem půl kostky Hery a opět slyšel "Margarín???? Másla tam daj, my na to máme!!!" Tož sem tam švihl celů kostku. Měl jsem v ledničce skoro celou vaničku tvarohu, jenom kávovou lžičku dostali ptáčci a želva. Tak už letěla do mísy. Bílý jogurt, den za zenitem, tím se nemůže nic zkazit.
3. S hnětačem jsem vymíchal do krásné hmoty. Nasypal jsem mouku, snažil jsem se odměřovat, stejně mě ujela ruka, tak jí bylo kilo... Přidal jsem sníh z osmi bílků (tři jsem měl v lednici, dva sáčky prášku do pečiva a vymíchal... Těsto se mi zdálo husté, přilíval jsem mléko.
4. Když jsem těsto nalil do bábovkové formy, a nalámal na něj zbytky vánočních čokolád, vkrádala se mě na mysl obava, že na kopeček to opravdu být nemá.
5. Postavil jsem teda formu do hlubokého plechu, i tento vymastil, a dal do trouby. Za nejapných rad dcery typu - ještě jsi tam mohl zamíchat tresčí játra.. nebo - do toho, co vyteklo na ten plech, nahaž višně v rumu a máme i bublaninu, a podobně, jsem s obavami pekl...
6. Nakonec jsme všechno, co formu opustilo, s chutí snědli ještě teplé, a samotnou bábovku načali dnes ráno. Podle toho, jaký kus si ukrojila do školy, tak to zase tak špatné nebylo!!!

Zveřejněno 23. 3. 2011