Mýty o opékání buřtů: Plameny ani neustálé otáčení k lepšímu výsledku nepomohou

Každá rada není nad zlato

Na první pohled vypadá opékání buřtů jako jedna z nejjednodušších „kuchařských“ dovedností. Stačí rozdělat oheň, napíchnout buřt na klacek a čekat, až se opeče. Právě tahle jednoduchost ale svádí k tomu, že se mezi lidmi předávají různé rady a „zaručené“ postupy, které nejsou vždy správné.

Některé z nich mohou způsobit, že bude buřt připálený na povrchu, ale studený uvnitř, jiné ho zbytečně vysuší nebo připraví o šťávu. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých zásad a výsledek bude výrazně lepší.

Mýtus 1: Čím větší plamen, tím rychleji bude buřt hotový

Často se stává, že někteří nedočkavci nečekají, až bude oheň připraven, a buřty opékají už nad vysokými plameny. To je ovšem jedna z největších chyb. Tyto plameny totiž mají velmi vysokou teplotu, ale to v tomto případě není pozitivní zpráva. Slupka se v nich během několika vteřin spálí, ale uvnitř zůstane špekáček jen vlažný, v horším případě úplně studený.

Správný moment, kdy dát buřty „do ohně“, nastává, když plameny skoro zmizí a zůstane vrstva rozžhavených uhlíků. Ty pak perfektně sálají teplo rovnoměrně a umožní buřtu, aby se prohřál až do středu a zároveň se na něm vytvořila opečená kůrka.

Mýtus 2: Buřt se nesmí nařezávat

V poslední době se objevují názory, že nařezaný buřt ztrácí šťávu, a pokud si ho chceme vychutnat v nejlepší formě, musíme ho opékat v původním stavu. Ve skutečnosti se ale spíš jedná o hloubku řezu.

Mělké zářezy totiž mohou způsobit, že teplo proniká dovnitř špekáčku rychleji a zvětší se i plocha, která se opeče podle vašich představ. Pokud ovšem zvolíte příliš hluboké naříznutí, může se stát, že bude vytékat tuk i šťáva. Ve výsledku tak získáte buřt, který se navíc může rozpadat už při opékání. Volte proto raději mělčí řezy.

Mýtus 3: Čím déle se opéká, tím je chutnější

Před opékáním buřtů je dobré si uvědomit, že nebudeme pracovat se syrovým masem, ale s tepelně opracovanou uzeninou, není tedy třeba, abychom ji nad ohněm opékali delší čas. Naopak pokud necháte buřty nad žhavými uhlíky příliš dlouho, riskujete, že z nich začne unikat šťáva a tuk.

To má za následek vysušený buřt s tvrdší slupkou. Ideální je opékat špekáčky jen tak dlouho, aby byly uvnitř dobře prohřáté a zvenku krásně zlatohnědé s křupavou kůrkou.

Mýtus 4: Každý klacek je vhodný

Nestává se to už tak často, ale někdy ano. Vyrazíme do přírody, najdeme si vhodné místo, rozděláme oheň a vytáhneme buřty. Podíváme se po okolí, sáhneme po první větvi, která je poblíž, a uzeninu na ni napíchneme. Vůbec si přitom neuvědomujeme, že každé dřevo nemusí být vhodné.

Například některé jehličnany obsahují pryskyřici, která může při zahřátí uvolňovat látky, které výrazně ovlivní nejen vůni, ale hlavně chuť jídla. Zkuste tedy hledat čerstvé pruty listnatých stromů, nejlépe vrby nebo jiných měkkých listnáčů. Před použitím odstraňte kůru v místě, kde budete buřta napichovat. Prut by měl být dostatečně silný a pevný, protože nechceme, aby se pod váhou uzeniny prohýbal.

Mýtus 5: Buřt se musí neustále otáčet

Pokud patříte mezi ty, kteří si myslí, že když budou klackem neustále otáčet, buřt se opeče rovnoměrně, věřte, že tomu tak není. Naopak docílíte pravého opaku. Povrch totiž nemá čas vytvořit kůrku a výsledkem je nerovnoměrné opečení i zbarvení uzeniny.

Mnohem lepší je každou stranu opékat pár desítek sekund a teprve potom buřt pomalu pootočit. Díky tomu bude opékání rovnoměrnější a špekáček získá lepší chuť i vzhled.

Náš tip: Když vám nějaké buřty zbydou, můžete si je podle našeho videoreceptu připravit na černém pivu.