Pańską skórka

Poznámka autora receptu

Poněkud opožděně, ale přeci něco málo o dušičkových pochoutkách.

V Polsku, kolem hřbitovů, se prodávají, při příležitosti Svátku zesnulých, pamlsky. Liší se – resp. lišily se regionálně. Dneska najdete všude všechno. Příkladně kolem Krakovských hřbitovů v Malopolsce se prodávají tzv. „trupi miodek”. Což je rakouskouherský Turecký med, posekaný na drobné kousky a balený do bílého pergamenového papíru.

Ve Waršavě a Centrální Polsce, zas si může člověk hřbitovní zakoupit „pańską skórkę” A všude jsou samozřejmostí obvarzanky – preclíky navlečené na šňůrkách.

Ještě v některých regionech i dnes můžeme narazit na zádušní chleby obětované dziadom. Názvy těchto obětních chlebů se různí: na Lubelszczyznie - powałki, Ziemia Ciechanowska, Kujawy a jih Pomorza – peretyczki. Jsou to malé bochánky, na vrchu přeťaté křížem. Mýlil by se ten, kdo by myslel, že chleby byly pokládány na hroby. Jináče to bylo, a dnes zas je. Těmito chleby byli obdarováváni žebráci kolem hřbitovních vrat. Za každý takto obětovaný chleba museli odpovědít: „wieczny odpoczynek”. Chleby se pekly před Dušičkami, bo v ten den se pec neroztápěla, aby se v ní neusadila nějaká duše a za pečení nechtěla ven, nerozbila pec a nezpůsobila požár.

V kníze : „Dawnych obyczajów rok cały” se můžeme dočíst: Víra v noční putování duší přikazovala z 1. Na 2. Listopadu ukládat na okenní parapet oblíbená jídla zemřelých. Nejčastěji ovoce a sladkosti.

Pokud, ale ráno bylo jídlo nedotknuté, bylo třeba se hluboce zamyslet, proč bytostem záhrobním nešmakovalo.

Uvádět tu recepis na „Achmedtureckej“ by bylo zbytečné, ale můžeme se podívat na pańską skórkę, která tak mimochodem byla zapsána na “Lista produktów tradycyjnych“(mezi řečí tento List tradičních produktů má již dnes takřka 1200 položek. Marně jsem hledal podobnou listinu na Čechách. Je vidět kdo jezdí do Bruselu něco dělat a kdo pro diety).