Rohlíky tety Věrky

Postup přípravy receptu

1. A už hopsá treperenda okolo a kváká: Dědo, dědo, teta Věra, ta co má Krištofína a Matějíčka, víš přece, jak za ní jezdíme. To víš, ty drndo, že vím, když to je mamky sestra a jsou to moje holky. Tak dědo, tak ta teta umí rohlíky. A ty je taky umíš? A tedˇ babo raď. Když řeknu že ne, abych měl klid, tak u toho dítěte ztratím respekt, a když řeknu, že ano, tak mne pečení nemine.
   A jdeme do toho. Dědo, já budu pracovat s tebou, tak dej mouku do mísy (od robota) všechnu a taky sůl. Udělej dolík a přidej kvasnice, jé, dědo, já jsem je nechtíc rozdrobila. To nevadí, to se má. A teď tam nasypej cukr a nalij trochu teplé vody. A to sádlo taky. Necháme kvasnice vzejít a poté dolijeme zbytek vody. Dědo, už to můžu zapnout? Jasně, na dvojku. A já jsem tvoje pomocnice, brebentila, Vojta je línej, ten by to neuměl vidˇ? Třeba by to uměl, když byl malej, to jsem ještě nebyla naroděná. Ne, to jsi ještě nebyla, tak se mnou taky vařil. A co vařil? zněla otázka. No řízky. Řízky, ty umím, to je lehký, to jsem přece uměla už jako čtyřletá nebo tak. A jak řeč šla, tak robot splnil svou funkci a umíchal hladké těsto. Mísu přikryjeme utěrkou a dáme do trouby, ohřáté na 45 stupňů. Asi za 45 až 55 minut je vykynuto.

2. Dědo, už je to nafouklý, už to je. Vyndám těsto na pracovní desku, vezmu váhu a už je tu: Dědo, to umím, řekni číslo. Musí tam být osmička a nula říkám. Já jsem sice prvňák, praví rozumbrada, ale Vojta mě naučil i jiný čísla. To je dědo osmdesát, to já vím. A tak se váží a rozděluje. Děda mezitím koulí těsto, vše přikryje a nechá asi deset minut kynout. Rozválet do trojúhelníku a smotat rohlík. No, nějak nám to nejde a nejde. Tak děda moudře rozhodl: Budou housky. Tak jo, Verunka válí hady, děda motá a motá, až je hotovo. Dá na plech s pečícím papírem, kdo počká deset minut, neprohloupí . Potřít vejcem a šup do trouby. Já peču na 180°C deset minut, zkontroluji a když je třeba, tak dopeču. Hotové vyndáme z trouby a je-li to možné, necháme zchladnout, ale víte, jak to je, stejně jako s domácími buchtami. Už má v každé ruce jednu a ječí: Mamíííííí, housky, mamíííííí, housky. Dvanáct z krámu je dost na celý den, ale z trouby jsou za chvilku pryč.

3. Příště jich budete dělat z jeden a půl dávky a asi bude zase málo.