17 receptů na oblíbené pokrmy české kuchyně: Tradiční jídla vítězí na plné čáře

Bramboračka byla nejoblíbenější polévkou našich předků - ale rádi ji vaříme dodnes. Na postup při přípravě se hledí méně než na to, co musí tradičně obsahovat - a to je cibule, brambory, houby a zelenina. Není podstatné, jestli ji někdo uvaří na maďarský způsob s paprikou nebo ji zahustí smetanou. V polévce prostě musí "stát lžíce".

Zabijačka znamenala v minulosti zásoby masa na zimu. V současnosti je maso dostupné v jakémkoli množství, ale stejně nejvíce milujeme prorostlý šťavnatý bůček s vypečenou kůží, dušené zelí a knedlíky - houskové, bramborové, chlupaté. Pořádně mastné jídlo stále vyvolává na tvářích (nejen) mužů blažený výraz.

Sladké knedlíky jsou fenoménem české kuchyně. Připravují se nejen z kynutého, ale i z bramborového nebo tvarohového těsta. Náplní bývala švestková povidla nebo sezónní či kompotované ovoce, v současnosti je v obchodech dostatek jakéhokoliv ovoce i mimo sezónu. Knedlíky s posypkou musí "plavat" v horkém másle.

Řízek je králem českých kuchyní - ať je podávaný s vařenými bramborami, kaší, nebo chlebem. Čeští kuchaři dokáží obalit a osmažit do podoby řízků mnoho druhů masa, mleté i uzené maso, ale i zeleninu a sýr. Podmínkou je dobrý trojobal, mnohdy smíchaný s kořením, strouhaným sýrem nebo semínky.

Svíčková s kvalitním hovězím masem prošpikovaným slaninou je naprostou bombou - ale chutná je i s masovou sekanou, masovými kuličkami nebo vepřovou kýtou. Omáčka je typická svou barvou v mnoha odstínech oranžové díky mrkvi, celeru a smetaně. Podáváme ji s houskovým knedlíkem.

Škubánky jsou oblíbeným a přitom jednoduchým jídlem. Uvařené brambory zasypané moukou necháme propařit a umícháme hutné těsto, které pomocí dvou lžic tvarujeme do noků. Škubánky milujeme nejen posypané mákem a cukrem a polité máslem, ale i opečené spolu se slaninou podávané k masu a zelí.

Jitrnice jsou neojoblíbenější zabijačkovou pochoutkou. Tradičně se podávaly s chlebem a pokud zbyly, posloužily jako chutný oběd s bramborami a kysaným zelím. Aby nepraskly, obalíme je v mouce a opečeme na pánvi na troše sádla. Pokud přece jen prasknou, vyjmeme z nich špejle, přejmenujeme je na prejt a podáváme.

Houby jsou nejlevnější potravinou vůbec - peníze nás vlastně stojí jen jejich příprava. Kulajda je jednou z oblíbených tradičních polévek, která obsahuje čerstvé nebo sušené houby, brambory, mléko nebo smetanu, vejce a zelený nasekaný kopr. Vydatná polévka se podává před hlavním jídlem.

Kapr je výborná ryba, kterou mohou rybáři ulovit v našich rybnících. Pro jeho úpravu existuje mnoho staročeských i moderních receptů. Kapří maso je zdravé a lehké. Hodí se pro vaření, dušení, smažení i pečení a podává se s bramborami, kaší, zeleninou nebo s oblíbeným bramborovým salátem.

Klasika domácí kuchyně i školní jídelny - buchtičky s krémem. Malé kostičky z kynutého těsta se díky dobrému promazání tukem od sebe po upečení lehce odlouply, nasypaly na talíře a polily řidším vanilkovým pudinkem, který nahradil pracnější vanilkovou omáčku šodó - ale to vůbec nikomu nevadilo.

Bramborové placky, lokše, patenty a mnoho dalších placek pečeme po vzoru našich babiček na suché pánvi nebo jako v případě bramboráků na poctivé vrstvě sádla. Placky připravujeme z vařených nebo syrových brambor, mouky a vajec - pro lepší chuť můžeme přidat koření, škvarky, pečené maso nebo naopak povidla a mák s cukrem.

Mezi sváteční pokrmy (například na Svatého Martina) se připravovaly husy nebo kachny, které byly pro mnoho rodin výjimečným jídlem, i když je přímo chovali - byl to jejich prostředek obživy. V současnosti preferujeme domácí drůbež, kterou nejčastěji podáváme s červeným dušeným zelím a bramborovými knedlíky.

Koprovka je bílá smetanová omáčka z másla a mouky, zalitá smetanou a dochucená spoustou nasekaného kopru a octem. Jen málokdy se podává s masem - máme ji radši s vařenými vejci. Mezi bramborami a houskovými knedlíky máme na výběr, ale nasekaný kopr musí v omáčce bezpodmínečně být.

Nejčastější večeří našich předků bylo jednoduché jídlo z domácích zdrojů - brambory na lupku. Podávaly se v míse, odkud si každý mohl nabrat. Na stole nesměla chybět sůl, tvaroh s pažitkou, máslo nebo zakysaná smetana s utřeným česnekem. K zapití pokrmu posloužilo mléko nebo podmáslí.

Hrachová kaše byla i přes svou současnou neoblíbenost jedním z tradičních českých jídel. Podávala se přelitá škvařeným sádlem se škvarky nebo slaninou, s opečenou cibulkou, párkem nebo plátkem uzeného masa - když nebylo maso, stačilo volské oko. Lidé bývali skromní a ani v současnosti by to nemuselo být jinak.

Králičí maso patřilo k nejdostupnějšímu masu vůbec - na venkově se králíci chovali v každé chalupě a mnohdy byly výhradně nedělním obědem. Suché maso se připravovalo s omáčkou nebo se peklo s prorostlým bůčkem. Králíci chutnali s knedlíky, zelím, špenátem nebo houbami, které byly a jsou dostupné všem.

Chléb si každá hospodyně pekla sama a i v současné době si pečení chleba a jiného pečiva nachází opět cestu do našich kuchyní. Domácí pečivo je nesporně chutnější, vláčnější a daleko déle vydrží než to kupované. Pečení chleba byl obřad - první zakrojení prováděl hospodář a spolu se solí si na něm jako první také pochutnal.