Kaparová omáčka našich prababiček

• Eja57(moderátorka)

  9. 7. 2020 17:39:47

  Vytahuji recept po letech na světlo boží k vařenému hovězímu a bramborám, dávám místo octu citron, lze i trochu smetany ( viz poslední foto rp)....s kaprlaty je to jako to jako třeba s olivami, koriandrem...buď ano nebo ne, já ano...

  Odpovědět

• maris(autor receptu)

  9. 11. 2011 18:16:55

  magdalenka: díky za fotku z Kejřové, já ji mám taky moc ráda

  Odpovědět

• magdalenka

  9. 11. 2011 15:25:50

  Aj ja mám nové vydanie A. Kejřové a pre zaujímavosť som vyfotila stránku s jej kaparovou omáčkou...teda, ak sa nenahneváš...
  Pripútaná na lôžko si tu prezerám recepty, mám tú knihu veľmi rada.

  Odpovědět

• maris(autor receptu)

  7. 9. 2011 18:53:27

  Anna Kocikova: Aničko, moc děkuju. Maso je vykostěné hrudí a takhle krásně měkkoučké, šťavnaté, ale přitom nerozvařené a pevné je z Pomalého hrnce. Staré vydání Kejřové Ti z celého srdce " závidím ", já mám nové vydání a i to je perfektní

  Odpovědět

• Anna Kocikova

  7. 9. 2011 12:25:01

  Lidičky to je receptík+16Maruško,ale to masko nemá chybuJe nádherné,dala bych si ho klidně jen tak a bez ničeho
  Po babičce mám starou"Zlatou kuchařku"s rozpočty do Anuše Kejřové a M.Kuchařové z r.1948 a to je panečku počteníčkoTěch príma surovin,co se tenkrát používalo,to mi až zrak přecházíNo a ty recepty,jako např."žabí stehýnka smažená s dušeným špenátem"to jsou opravdu skvostyAle ať neodbočuji od tohoto rcp-je prostě moc fajn a líbí se mi

  Odpovědět

• magdalenka

  7. 9. 2011 10:23:30

  Milujem staré kuchárske knihy, staré recepty. Mne osobne kapary zatiaľ k srdcu neprirástli, ale sa posnažím. Už kvôli tej krásnej atmosfére okolo tohoto receptu...
  

  Odpovědět

• spagetka

  7. 9. 2011 08:36:44

  Kaprdlata znala i moje babka a dělala je na různé způsoby

  Odpovědět

• cathleen(moderátorka)

  7. 9. 2011 08:11:08

  Maruš, jako vždy....

  Odpovědět

• Bahula

  6. 9. 2011 21:08:45

  V jednoduchosti je kouzlo Taky bych neřekla, že babičky znaly kapary. Maris, závidím Ti knížku po babičce a porcelán, takové věci jsou k nezaplacení Ráda podléhám nostalgii

  Odpovědět

• maris(autor receptu)

  6. 9. 2011 20:55:32

  rebeka: Rebi, porcelán je po mé prababičce - a možná ještě starší, je úžasně jemný a křehký.
  Eli - pár takových pokladů ve své sbírce kuchařek mám, moc ráda si v nich čtu, protože většinou jsou tam nejen recepty, ale i způsob uchování potravin, sestavené jídelníčky, udržování domácnosti apod. - člověk se z nich dozví spoustu zajímavých věcí o životě našich předků.

  Odpovědět

• Eliza

  6. 9. 2011 20:18:48

  Ano, porcelán - a taky překrásnou kuchařku. Mám také jednu velmi starou, ale tam se pojídají pávi, medvědí tlapy, veveřice a jiná roztodivná havěť, takže je sice historicky zajímavá, ale do našich dob nepřevoditelná...

  Odpovědět

• rebeka

  6. 9. 2011 20:15:32

  maris:a ještě jsem zapomněla napsat..máš překrásný porcelán

  Odpovědět

• 1974andrea

  6. 9. 2011 19:44:42

  Eliza:A v tom to právě je, dřív jsme měli taky brambory od dědy z políčka a dneska jsme odkázaní na to, co nám předloží v marketu, dovezené bůh ví odkud. A někdy se to opravdu nedá jíst. Mít větší zahradu, tak ji celou zúrodním. Alespoň ostatní zeleninu si vypěstuju sama.

  Odpovědět

• Eliza

  6. 9. 2011 19:38:47

  1974andrea: Moje máma si letos pořídila políčko s brambory, takže mám vystaráno... Komické bylo, když jsme k nim celá rodina nadšeně čuchali, jak voní opravdicky bramborově - zasyrova, oloupané i vařené...

  Odpovědět

• maris(autor receptu)

  6. 9. 2011 18:56:12

  Eliza: Eli, když jsem sem recept dávala, tak jsem si na Tebe vzpomněla, že by se Ti mohl líbit. Děkuju

  Odpovědět

Předchozí 1 2 3 Další