Škvarkové pochutnání

Veronika.Hrozna: Jé, já mám také takové vzpomínky. Jako děti jsme s mou sestrou jezdily k jedné babičce do Ražic a ke druhé do Písku. Žily dvě stanice motoráčkem od sebe, takže jsme si mezi nimi pendlovaly podle toho, zda jsme potřebovaly více vesnici nebo město. Vánoční prázdniny jsme dělily na půl Ražice, půl Písek. Do Ražic jsme dorazily na Hod Boží, a ikdyž babička od rána topila v malých Kaborkách, zvedla se teplota maximálně na 10°C. V protějším koutě, kde stála velká bílá postel, mohlo být tak 7°C. Do této , žehličkou nahřáté, postele jsme se sestrou zalezly, v mžiku vše vystydlo a vnímaly jsme jen chladné vlhko. Usnuly jsme až ve chvíli, kdy jsme přestaly jektat zuby. Ráno jsem se probudila, na podlaze už zase jinovatka, a v teplotě asi kolem nuly se prostorem linula ta nejúžasnější vůně, která kdy na světě voněla. Byla to vůně babiččiných princezek, které pekla každé Vánoce. Byla to doslova chuťová rapsodie. Vyklouzla jsem z postele, dva kroky po ledové podlaze, popadla jsem ojíněnou misku, a šup zpátky pod peřinu. Na ni jsme postavily misku, hodně blízko obličeji, abychom jen dva prstíčky vystrčily a nenavětraly si zimu. Dodnes si vybavuji tu ledovou vůni.
A bramborové placky manželovy babičky Růženky, tenoulinkaté, pomazané rozpuštěným sádlem, posypané mákem s cukrem a ztočené do neuvěřitelně tenkých ruliček. Dodnes mě mrzí, že jsem si neřekla o její poměry ingrediencí. I když jsem se hodně přiblížila, takové jako ona, je neudělám. Zdravím.